Každý z nás, kdo vyrůstal kolem 90. let se s tímto fenoménem určitě setkal. Pokud Vám bylo více než 7 let, pravděpodobně jste se pozastavili nad tím jak hrozně to má pitomoučký děj a slabé herecké výkony – ale víte co? Bylo to úplně jedno, protože Power Rangers neboli Strážci Vesmíru se stali kultovní značkou, která uchvátila celý svět. Parta puberťáků dostane vesmírnou sílu, aby chránila Andělský Háj před zlou Ritou a bojovala proti všem jejím nástrahám od formelínů, přes silnější monstra až po jejího osobního strážce Goldara. A když docházejí síly, tak morfujeme!
Co si budeme nalhávat, retro je dneska v módě, staré značky se vracejí a ikony devadesátek ožívají v podobě remaků a nebo nových her které se tváří jako by byly retro. No a díky obřímu úspěchu Streets of Rage 4 se do hry vrátil i žánr beat ‚em up, jehož postavení na poli videoher stvrdily dnes už ikonické Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredders Revenge které tak nějak ukázali směr, jakým se mohou dnes oživovat již dávno zapomenuté značky. Nyní tu máme v Želvám velice podobné stylizaci beat‘ em up hry na téma Karate Kida, Toxic Crusaders, G. I. Joe a nebo právě Power Rangers.
Mighty Morphin Power Rangers: Rita's Rewind
Noví Strážci Vesmíru nás hned na začátku vezmou do událostí motajicích se kolem filmu Power Rangers Once and Always a ukazují nám souboj proti moderní robotické Ritě Repulse, která po úvodní bitce cestuje časem do 90. let aby spojila síly s původní Ritou a pomohla jí zničit strážce v době, kdy byli ještě teenageři. Takže se ocitáme v Andělském Háji někdy kolem roku 1990 a naši hrdinové jsou ještě středoškoláci kteří právě získali svoji moc. Vybereme si jednoho z pěti hratelných hrdinů a sami, nebo v partě se pouštíme do boje. Obrovská inspirace hrou TMNT: Shredders Revenge se tu prostě nezapře a vlastně to není vůbec na škodu, držet se pravidel, které definovala jiná a úspěšná hra. Jenže tady je to trochu jinak a já si troufám říct že si hra od Želváků půjčila design postav, celkovou stylizaci a hlavní prvky hratelnosti, avšak to co dělá beat ‚em upku opravdu zábavnou z části dost opomenuli. Nenechte se zmást, design Želváků je skvělej a hrát Power Rangers je taky zábava, ale osobně bych byl raději kdyby hra přišla s originalnejší stylizací a z Želv si půjčila více prvků gameplaye. Na pohled to totiž vypadá všechno moc hezky (i když ne moc originálně) ale hratelnost je poněkud plochá. Postavy mají velice omezenou škálu útoků a kromě klasického komba, kopu s výskokem a úderu s rozeběhem toho moc neumí. Máme tam magiku podobnou kouzelným lahvičkám v Golden Axe, ale na tu musíme mít nejdříve nabitý power bar a ten se nabíjí tím, že bijete do nepřátel. Naopak mizí, když umírate, takže ve chvíli kdy dostáváte na frak, přicházíte taky o možnost použít váš nejsilnější útok a pak už nemáte žádnou možnost jak se bránit. Chybí tu nějaká možnost speciálního úderu prostřednictvím stisknutí dvou tlačítek naráz, nebo silný úder který se nabíjí v momentě, kdy dlouze podržíte tlačítko s úderem. Takovéhle prvky by hratelnosti doopravdy prospěly, stejně jako lehké zrychlení strážců. Chůze našich hrdinů není moc rychlá a údery taky ne, pokud se vám nepodaří nepřítele zasáhnout tak, aby úder přešel do komba, postava se na chvíli zastaví… a pak už jen dostáváte na frak a nemůžete se zvednout, protože tu není žádný unikový pohyb kterým byste se dostali že sevření nepřátel. Jasně, tu zmiňovanou magiku si můžete dobíjet pomocí tlačítka „provokace“ kdy vaše postava řekne nějakou svoji hlášku a u toho zapózuje, ale když vás řežou hlava nehlava, nemáte na to moc čas a když byste to měli dělat v momentě kdy na vás nikdo neútočí tak z toho zestárnete. Musíte to tlačítko totiž stisknout snad desetkrát a pokaždé si poslechnout hlášku vašeho Rangera, než se celý ten power bar doplní.
Konce úrovně co působí spíš jako bonus.
Tvůrci se také snažili hru osvěžit tím, že kromě levelu kde hrajeme klasickou chodičku-mlátičku jak se sluší a patří, přidali úrovně, kde se nacházíme v Zordech jenž strážci vlastnili a hra se mění v rádoby 3D střílečku kde se vyhýbáme nástrahám, projektiům a sestřelujeme nepřátelské objekty. Pak nasedáme do velkého Megazordu kde se z pohledu první osoby musíme vypořádat s bossem. To všechno já oceňuji, za pokus o originalitu, který bohužel není moc dobře zvládnutý. Tyhle úrovně jsou hrozně nepřehledné, chaotické a tak časté, až se pro mě staly lehce otravnýma. Jasně, chápu že to hře přidává na rozmanitosti, ale takovéhle úrovně bych si dokázal ve hře představit jednou za čas, v podobě nějakého bonusu, kde mám možnost získat něco navíc a když se mi to nepodaří, jedu prostě dál. Momenty kdy v beat ‚em up hře 7x zopakuju jeden level, protože neumím řídit a střílet ze šavlozubého tygra a věčně nevím kde jsem, protože kolem pořád něco vybuchuje nebo jiskří jsou pro mě frustrující.
Další věc co mě lehounce zklamala je morfování, myslím že v dnešní době si takováhle hra vyloženě říká o to, aby se po vzoru seriálu ale i původních her na SNES morfovalo. Rád bych na začátku hrál za obyčejného puberťáka, který se ve strážce promění až ve chvíli, kdy je to doopravdy potřeba. Chci slyšet to, jak v prostředku úrovně moje postava zakřičí „It’s morphin time!“ a pak se změní v toho strážce, který má lepší komba, sílu ale i výdrž. To se ale neděje, stejně jako nějaká rozmanitost mezi postavami, šance levelovat a nebo si nějak vylepšovat svého hrdinu. (Zvyšovat maximální počet životů, odemykat nová komba apod.) Díky absenci těchto prvků jsou všechny postavy tak nějak stejné a až na animaci pohybů si vlastně ve hře vybíráme jen barevné spektrum strážce, abychom se rozlišili od svých kamarádů. Škoda… Zaporáci jsou ve hře cool, formelíni se drží po vzoru ninjů klanu Foot a mají vtipné převleky, zbraně a originální nástupy. Formelíny totiž můžeme potkat jako pankáče, klauny a nebo hráče rugby. A taky je tam úžasný odkaz na arkádový Final Fight! Asi bych ve hře uvítal více normálních úrovní, protože jich je celkem v Power Rangers asi patnáct, ale polovina z toho jsou zmiňované „zord-fighty“ které mě spíš štvou. Vypíchnout naopak musím ten nápad s kamenem, který vrací čas. Ve hře občas formelíni nesou zelený kámen uvnitř inkubátoru a vy ho musíte zničit. Pokud se vám to v určitém čase nepovede, kámen vrátí čas o kus zpátky a oživí některé nepřátele. To je dost originální prvek, který mě bavil.
[SPOILER]
Poslední věc co mě trochu zamrzela je konec hry. Díky těm střílecím úrovním totiž přišel závěr docela rychle a hra de facto končí chvíli po poražení zeleného strážce. Myslel jsem, že po jeho porážce se Tommy přidá k nám, a budeme bojovat dalších několik úrovní, kde pak možná dojde i na změnu zeleného v bílého Rangera, výměnu hlavních postav (Jasona, Trini a Zacka za Rockyho, Aishu a Adama) jako tomu bylo v původním seriálu a hře na Sega Mega Drive a nebo nástup obávaného Lorda Zedda. Ale na to nedošlo. Porazíme zeleného strážce, potom Ritu, hra nám poděkuje a oznámí, že teď si můžeme za Green Rangera projít všechny předchozí úrovně znovu a je hotovo. Nic víc.
[KONEC SPOILERU]
Zachráníme Andělský Háj, nebo raději ne?
Summa summarum, hra nám toho mohla nabídnout víc a od konkurentů se má rozhodně co učit, na druhou stranu to ale rozhodně není zavržení hodný titul a pokud se chcete s kamarády zabavit na večer, milujete Power Rangers a nebo jste obří fanoušci beat ‚em up her – rozhodně by hra neměla chybět ve vašem seznamu. Pokud ale tenhle žánr nehrajete pravidelně a chcete si zahrát jednu beat em upku která bude stát za to, stáhnete spíše po zmiňovaném Streets of Rage 4, Turtles: Shredders Revenge a nebo třeba Double Dragon Gaiden.
Mighty Morphin Power Rangers: Rita’s Rewind 6.5/10
