Základní gameplay má několik vrstev, což je právě to, co ho podle mě dělá velice zábavným. Hru totiž nejde tak úplně zaškatulkovat jako čistou run and gun záležitost. Za každou postavu se totiž hraje trochu jinak a každá mise má trochu jiné tempo. Pasáže, kde hrajeme za dospělého Johna Connora, jsou jako vystřižené ze série Contra, máme tu absolutní bullet hell, chaos, spoustu výbuchů a dokonce i rozprašovač (takovou tu nejlepší zbraň ze všech). V případě, že se vracíme do současnosti (skoro!), je tempo poněkud pomalejší a hra může připomínat střílečky typu Rolling Thunder nebo Sunset Riders – no a ve chvíli, kdy hrajete za Arnieho, stává se ze hry jednou beat ’em up a jindy zase střílečka, kde se nemusíte vyhýbat ranám, jen bacha – ať se nepřehřejete! Úroveň, kdy Sarah utíká z léčebny, je zase hodně stealth a ta část na motorce pro změnu jako vystřihnutá z Battletoads v případě, že si vzpomínáte na Turbo Tunnel.

Velice zajímavým prvkem, jak hru oživit a způsobit lepší znovuhratelnost, jsou alternativní konce a možnost ovlivnit, jak to vlastně všechno dopadne. Nebojte, že by autoři chtěli vám a vašim dětem cpát do hlavy něco jiného než to, co známe z klasického T2. To vůbec, nejdříve si musíte hru projít od začátku do konce tak, jak byl napsán film, a prožít si všechny klíčové události. Jakmile však tohle splníte, můžete při dalším rozehrání začít měnit svá rozhodnutí a tím ovlivnit i to, jak celý příběh dopadne. Ano, to znamená nejen alternativní příběh, ale také zbrusu nové úrovně a situace, do kterých se naše postavy mohou dostat. Zresetujeme čip uvnitř T-800 a ušetříme nebo zabijeme Milese Dysona? A kdo z nás ho vlastně zabije? Tohle všechno může ovlivnit, jak se scénář vyvine.

Ocel, pixely a zvuky budoucnosti

Když se vrátíme k vizuální stránce, určitě je potřeba vychválit dokonalý pixel art, plynulé animace a design lokací, nepřátel i detailnost všeho kolem. Autoři z Bitmap Bureau zkrátka umí, ostatně jak nám to už předvedli u titulů Final Vendetta a Battle Axe. Na celou hru se moc hezky kouká a kdybych ji měl přirovnat k něčemu, co mám opravdu rád, je to Robocop vs Terminator pro Sega Mega Drive z roku 1994. Tohle všechno pak doplňují výborné zvukové efekty zbraní, zásahů a hlavně dokonalý a úžasný soundtrack. Hudební doprovod je jednou z věcí, která sbírá nejvíc chvály všeobecně. Hudbu složil hudební producent a skladatel Featurecast, jehož cílem nebylo jenom převzít soundtrack k filmu, ale také znovu navodit atmosféru klasického Terminátora 2 v retro arkádovém stylu. Dočkáme se tedy přepracovaných motivů z původního Terminátora, ale také zcela nových skladeb. Skladatel se k tomu všemu vyjádřil tak, že studoval původní T2 hudbu velice detailně a snažil se navodit její „strojový“ charakter – takže nejen melodii, ale taky rytmus a celkovou zvukovou identitu.