Je to asi 13 let co jsem měl tu čest si poprvé projít hru Castlevania: Lords of Shadow na PS3 a tak jsem se po shlédnutí seriálu na Netflixu rozhodl, že je načase dát si repete.
Hru jsem pořídil tentokrát na steamu (abych ji mohl hrát na cestách a nastavit si nejvyšší možné detaily) a pustil se do toho. Hned ze začátku se na mě navalila ta atmosféra, která mě ohromovala už tenkrát když za deštivého večera bojujeme s vlkodlakem. Celkově je ta hra velice dobře pojatá a atmosféra tomu rozhodně nechybí. Hlavní postavou je Gabriel Belmont, který mi k srdci přirostl jen částečně. Je to můj asi nejméně oblíbený Belmont ale i přes to, pořád je to Belmont. ❤️
Tenhle titul je proti klasickým hrám ze série CastleVania naprosto odlišný. Vlastně s nima má společné jméno, lore a to že zabijíme záporáky prostřednictvím něčeho, co připomíná bič – tzv. Vampire Killer. Lords of Shadow byl jeden z odvážných pokusů přetvořit 2Dčkovou retro hru v něco nového a svěžího a upřímně myslím, že se to povedlo. Ta hra si toho co se gameplaye týče totiž namísto CastleVanie bere hodně z původního God of War (2005) a sedí to na jedničku. Máme tu zakončovací animace, kde musíme ve správnou chvíli stisknout tlačítko, momenty kdy musíme tlačítko narychlo mačkat abychom potvoru „přetlačili“ a taky hádanky, kde se nezapotí jen naše prsty ale taky naše mysl. Sbíráme expy, vylepšujeme svá komba a taky nacházíme skryté kameny, které nám zvyšují magickou sílu nebo maximální počet životů – jak říkám, z God of War si to co se principů týče bere vážně hodně. Co je třeba super spestření je kouzelná mana. Nemáme totiž jednu, ale rovnou dvě. A to manu světla (modrou) která nám zasahováním nepřátel přidává život a pak je tu mana stínu (červená) která nám přidává abnormální sílu. Která mana zastupuje dobro (život) a která zlo (smrt), vám asi nemusím vysvětlovat… že ne?
Do příběhu se nebudu moc zamotávat ani to tady nijak extra spoilovat, takže jen ve zkratce – Gabriel přijde o svou milou, nemůže se s tím smířit a drží se naděje, že ji může získat zpátky, avšak pouze v případě, že bude ochoten obětovat obří část sebe a vydat se na nemilosrdnou cestu plnou smrti. Musí totiž rozprášit starověký řád jenž si říká „Lords of Shadow“ a čím více zabíjí, tím více temnota pohlcuje jeho duši. Kromě klasických cutscén tu máme také vypravěče, který nám před začátkem každé kapitoly shrnuje jak se zrovna naše postava cítí a to je hrozně super, moc to pomáhá se do celého příběhu vžít. Navíc vypravěč je součástí toho příběhu a občas našeho protagonistu na jeho cestách doprovází a vypadá jako starší bratr Geralta z Rivie! V příběhu je pak několik zvratů který mě znova šokovaly i po tolika letech (zapomněl jsem je) a konečná scéna mě dostala natolik, že se nemůžu dočkat až se pustím do hraní druhýho dílu.
Pokud vám chybí staré God of War, zkuste Castlevanii.
Abych to zase uplně nepřechválil, co mě trošku štvalo byla délka některých kapitol (byť zpracování výběrového menu je dokonalý). Hra má celkem 12 kapitol a v každé z nich jsou ukryté jednotlivé části. Takže zatím co některá z nich obsahuje jen 2 části s bossfightem, jiná má zase tolik částí až jsem dostával pocit že to nebere konce a spousta z nich je dost podobná (že mohly být klidně spojeny v jednu). Jednu část hrajeme půl hodinu, druhou tři minuty. Tahle nevyrovnanost ve mě probouzela pocit že je hra v některých částech zbytečně natahovaná ale pravděpodobně je to vážně jen tím rozdělením. Nikdy jsem se u toho nenudil nebo tak.. jen mi přišlo že sekám jednu minipasáž za druhou až mi to stejně splývá v jednu. Nejotravnější momenty pak byly ty s Čupakabrou.
Na závěr ještě řeknu že jsem si doopravdy užíval bossfighty – tím totiž ta hra výrazně připomíná Shadow of the Colossus, protože musíme vyšplhat na nějakého titána, zničit zdroj jeho energie a nebo mu vypíchnout oko. A ten epický závěr, kdy lezeme na kostěného draka je fakt super (Pokud vás 10x neshodí.) a ještě víc cool je, že některá větší monstra si můžeme na chvíli osedlat. Jenom pozor(!), pokud máte arachnofobii jako já, buďte opatrní s výběrem téhle hry. Na obřím pavoukovi tady totiž strávíte nějakej čas taky (a ještě víc jich zabijete) – já třeba se poslední dobou snažím se svým strachem bojovat a tak jsem to vydržel, ale ne každej je takovej hrdina.
Úplné shrnutí – moc pěkná hra, na mě místy zbytečně dlouhá ale proti moderně je to jen kapka v moři. Pokud jste ji nehráli a milujete původní sérii God of War a chybí vám něco tomu žánrově podobného, určitě je CastleVania Lords of Shadow správná volba. Avšak, pokud jste fanoušky původní CastleVanie, moc spojitostí tady nehledejte. (Pokud se nepletu, byl to tenkrát pokus o restart té značky.)
Moc děkuju folkemonovycestiny za super překlad, kterej tomu taky dost pomohl!
O DLCčku se někdy v brzké době rozepíšu zvlášť.
Baví tě co děláme?
V tom případě nezapomeň navštívit a olajkovat i naše sociální sítě – Facebook, Instagram a občas přijít pokecat na náš Twitch. Pokud bys nás chtěl podpořit v rozvoji, máme Patreon s exkluzivním obsahem a tvůj Donate taky nezůstane zapomenut!
A v neposlední řadě, pokud bys chtěl i Ty sám přispět nějakým vlastním článkem, stačí se ozvat!
