Největší rozdíl mezi filmem a hrou je přidaný příběh. Vlastně se jedná o krátký segment, při kterém se odehraje pár momentů které se za vyprávění mohou považovat a můžeme začít. Žádné dlouhé zdržování, to co děláme celou herní dobu dostaneme i ve filmu. Těch pár příběhových částí na víc není nijak světoborných a jedná se spíš o morální banalitu která by zvládla i kratší stopáž. Film je rozdělený na tři kapitoly a druhá kapitola pojmenovaná „Walking Man“ nezaměřující se na příběh ale vysvětluje vznik jedné propriety chodby je skvělá. Je to jeden z důvodů, proč by se fanoušek hry měl na film podívat. Začátek filmu je snímán z pohledu první osoby, jenž je pomrknutí na styl, jakým se hra hraje ale naštěstí u něj nezůstane dlouho a za chvilku dostaneme „klasicky“ snímaný film. Při shlédnutí jsem si hned říkal že tohle je přesně ten vděčný nápad do kterého nemusíte investovat moc peněz. Pár herců a jedna lokace, která je na rozdíl od hry rozšířená ještě o jednu uličku a může se točit. Hra je ještě o to jednodušší, že kromě procházejícího muže který patří k uličce a může představovat i anomálii, o hráči neprozradí vůbec nic. Teprve až s filmem si můžeme představit, že se jedná o mladého muže označovaného jako „Lost  Man“ s tváří Kazunari Ninomija. Hlavní postava je sympatická a její sekundant, procházející muž, kterého hraje Jamato Kóči je dokonalý obsazení. Film toho měl na starosti s převedením hry do filmového světa velmi málo, ale to málo udělal dokonale. A to co přidává, mi přijde pro rozšíření příběhu a splnění filmových mantinelů logicky potřebné. Nic není zbytečně na víc, nic zbytečně nechybí a fanoušci hry by měli být spokojený. Rozšíření minimalistického pozadí se povedlo. Chování postav splňuje hororové klišé. Prostě ta největší změna hry vs film je v tom že na rozdíl od hrdiny, vy se zachováte hloupě jen v tom případě, kdy vás zajímá jak se daná anomálie projeví, za to hrdina prostě i v pozdějších případech občas pravidlo „ihned se otoč a uteč“ nechápe a radši tupě kouká, jenže na druhou stranu pro představení některých anomálií to asi jinak ani udělat nelze a naštěstí to zas tak časté nebylo. O proti jiným adaptacím, to měl film jednoduší. Hra je walking simulátor s tlačítkem běhu. Bez příběhu. To jediný s čím museli přijít, bylo pár řádků textu které by zasazení do chodby vysvětlovalo. Celková stopáž je ale ve výsledku natahovaná a banalita příběhu vás nijak neohromí. Herecké výkony mohou lidem nezvyklý na japonské filmu přijít trochu přehrávající ale mě přišli fajn a herci jsou dostatečně charismatický.