Když jsem se před rokem doslechl, že Sony se chce svést na vlně společně s Nintendem jehož NES a SNES znovu vydané přinesly rozhodně pěkný zisk, srdce mi zaplesalo radostí. Ač mám doma původní 25 let starou mašinku, těšil jsem se že si vše zahraju pěkně v HD možná s bezdrátovými ovladači a v záchvatu nostalgie jsem doma starého “ Stejšna “ vytáhnul a rozehrál Resident Evil 2.

Uběhlo pár měsíců a retrokonzole vyšla i u nás za cca 2 500,- . Jelikož mi ta cena nepřišla úplně fér, rozhodl jsem se počkat do nějakých slevových akcí a v Listopadu 2018 jsem PS sehnal za slušných 800 Kč. Krabice je pěkná a vypadá robustně, příjemná je přítomnost 2 ovladačů, čili odpadá nutnost pídit se po druhém někde z druhé ruky, případě lamentovat nad tím, že ke konzoli nejdou připojit staré gamepady. Dále balení obsahuje micro USB káblík bez adaptéru, což může být nepříjemnost když doma nemáte nějaké zařízení s Androidem. Najdeme zde i český návod, což je opět potěšující okolnost.

Záporů které se pojí s balením pár najdeme např. , že ovladače jsou původní klasické (NeDuaLshocky ) bez vibrací a analogových páček. Připojit do PS1 Classic také nelze staré ovladače, jelikož se zapojují přes USB. Další nemilou věcí, je že ovladače nejsou bezdrátové a USB kabely nejsou žádné anakondy, nýbrž spíš užovky. Dřív jsem si také myslel, že na konzoli budu moc hrát jakoukoli hru co budu mít na disku plus oněch 20 přednastavených, ale ne to jsem se taky spletl. Tuhle věc jsem moc nepochopil, protože Sony narozdíl od Nintenda a jeho retrokonzolí muselo schánět ještě licence k těmto starým předinstalovaným hrám a s tím mohl být určitě problém, proto tedy nechápu vypuštění této klasické možnosti jak přehrávat hry a byla by to “ fíčurka “ kterou by si mohli pěkně napsat do reklamy na krabici.

První zapnutí konzolky nám ukáže jednoduché a přehledné menu s výběrem her.  Funkce otvírání mechaniky , je zde jen kvůli větším hrám, jenž byly na dva disky ( MGS, FF VII ) . Obraz běží pěkně a hry ani na větší televizy nevypadají nijak špatně. Bohužel se gamesy nikdy neroztáhnou a tak uvidíte po stranách černé pruhy. Taky software na kterém PS1 Classic funguje ve mně evokuje , že v Sony se chtěli opravdu jen vozit na zájmu ohledně starých konzol, protože PS1 Classic šlape na open source enginu. To mi prostě hlava nebere, že takhle obří firma není schopná udělat svůj vlastní software. Kdyby aspoň tento Open source engine fungoval dobře, ale hry s ním mají kolikrát problémy a padá framerate společně s občasným zaseknutím hry a nutnosti restartovat konzolu.

Nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu a tím je palivo na kterém Classic jede, tedy hry. Těch je jak již bylo zmíněno 20 a já bych si je rád s vámi jednu po druhé prošel a ke každé něco málo napsal.

                                                                             Rayman

Skákačky, hopsačky, platformovky či chcete-li arkády byly v dobách PS1 jedním z nejrozšířenějších žánrů a francouzský zajíc od Ubisoftu rozhodně ostudu neudělal a je skvěle hratelný i dnes. Nečekejte jeho pozdější 3D verze tohle je klasická 2D Mariovka.

Resident Evil: Director’s Cut

Nesmrtelná klasika, díky níž se obnovil zájem o subžánr zombíků ve své druhé verzi pro PS1, kde si můžete zvolit i lehký režim ( i ten není žádná procházka růžovým sadem ) klasického Resiho můžu jedině doporučit všem fandům Survival hororů, kteří se jen tak ničeho nezaleknou, já osobně jsem měl párkrát málem bláto na hřišti a to jsem přibližně věděl co bude následovat.

Revelations: Persona

Předchůdce známější série Shin Megami tensei se k nám v PAL verzi nikdy nedostal a byl tak dostupný jedině jako pirátská verze, kterou tehdy mladší hráči (i já ) a angličtinou neoplývající moc nechápali. Nyní jsem u této hry strávil hodně příjemných hodin a nelze než ji doporučit všem JRPG pozitivním. Příběh se točí ohledně studentů, kteří ve škole vyvolávali duchy, při vyvolávání se však něco zvrtlo a … no příběh je to zajímavý a rozhodně stojí za to abyste ho odkryli sami.

Ridge Racer Type 4

Krásná Reiko Nagase na vás pomrkává z obalu hry, stejně jako i na dnešní dobu velmi úctyhodných 321 řiditelných        ( ne) jen japonských bouráků. V 99tém jsme nad hrou s kamarády  slintali, ale dnes už svou grafikou nikoho neochromí. Zde se právě dosti projevuje špatná emulace a hra se dost často zasekne a menu je kolikrát neřčitelné, ve dvou  pamětnících původních závodů to ale může být zábava.

Super Puzzle Fighter II Turbo

Logických rychlíků není nikdy dost a do dnešní doby jsou většiny logických her nesmrtelné a stále se těší velké oblibě. Vzpomeňme třeba na Candy Crush, Zuma či na pradědečka Tetris . V této hře musíte dát dohromady barevné drahokamy tak, aby zmizely. Stačí je naskládat k sobě, aby byly pohromadě a poslat k nim stejně barevnou kuličku. Jakmile se jich dotkne, cenné klenoty zmizí. Pokud vám do klína spadne diamant, máte štěstí a můžete s ním odpálit cokoliv. Když se daří soupeři, spadnou k vám kostky s čísly, které se promění v drahokamy až poté, co se na nich odpočet dostane k nule. A to platí samozřejmě i naopak. Jeden tah rovná se snížení jejich čísla o jeden bod, takže hráč musí najednou více taktizovat a přemýšlet. Opět v jednom člověku nic extra a hru stojí za to spíš hrát v emulátoru a nosit ji s sebou v mobilu, ale ve dvou lidech, zvláště třeba s přítelkyní, která jinak hraní úplně neholduje takto můžete strávit nejeden příjemný večer.

                                                                             Syphon Filter

Dnes už polozapomenutý drsňák v důchodu Gabe Logan již jen vzpomíná jak společně s Mei Ling ze zpravodajské agentury USA pronásledovali Solida Snakea z MGS a musím přiznat že já měl dřív Gabea radši, protože mi MGS přišlo moc těžké a také jsem ho úplně jako mladší capart nechápal. Dnes mi Syphon filter s jeho příběhem o smrtelném viru vypuštěném do ulic měst v USA a jen a pouze obyčejném střílení nikterak neučaruje. Ještě jedna věc, dodnes si pamatuju že jsem zde poprvé v životě viděl Taser ( i když jeho účinky neodpovídají moc realitě ) a taky lehce rozbitelné prostředí. Z nostalgie bych dneska dal max první levl a ende šlus.

Tekken 3                                                                              bojovka , která se chtěla od ostatních odlišit hlavně tím , že nerozhodovalo to kolik kdo umí komb, ale správná taktika a postřeh. Stojí za zahrání i dnes a to i v jednom hráči, kdy postupně odemykáte nové postavy až po DR. Boskonovitche, kterého ale odemknete až ve speciálním Tekken force, kde se Namco inspirovali takovými hitovkami jako je Double Dragon a režim ač je pěkně těžký je i dostatečně zábavný a hru si dosyta užijete i ve dvou a více lidech v podobě nějakých turnájků s pivkem a lahví pro vítěze. Jo a za Eddyho hraje jedině srabák je vám to jasný !!!

Tom Clancy’s Rainbow Six

Tak tady mi přijde že Sony si potřebovalo z 19 her udělat 20, protože mě vážně nenapadá kdo by to dobrovolně hrál, vážně se to nedá a to ani ti nejzarytější fanoušci této série nedávno zesnulého spisovatele.

 Twisted Metal

Na PS1 jsem hrál jen ne úplně povedenou kopii Rogue trip a docela mě bavila, singl nic moc ale s kamarády sranda a to samé lze říct i o této pařbě, sám si ji nepustím, ale ve dvou se docela zabavíte a zasmějete.

Wild Arms

V roce 1998 vyšlo vcelku nenápadné JRPG , jenž se narozdíl od ostatních her svého žánru odehrává, na dosti nezvyklém divokém západě. Grafika ani nijak hodně nezestárla a herní mechaniky už vůbec ne. Ano opět pro JRPG pozitivní hráče a hráčky je toto trefa do černého.

Oddworld: Abe’s Oddysee

Dystopický svět Abeho Odysey , kde příslušníci jeho roztomilého rodu Mudokonů museli podřídit agresivním vetřelcům a pracovat pro ně v sobě snoubí, kvalitní hopsačku s logickými prvky. Já si při této hře vždy vybavím Abea jak prděl a pronášel legrační hlášky a také že jste mohli nechat zabít spoustu příslušníků svého druhu a nepřátel za pomoci důmyslných pastí a strojů. Opět vzpomenu na mobilní gamesku, kde vyšel tento remasterovaný díl a na mobilu tedy vypadá lépe, tady se zase lépe hraje .

Mr. Driller

Logický vrtač od Namca, s velmi jednoduchým principem ale o to s chytlavější hratelností. Takže o co tedy jde : S malým vrtačem se snažíte provrtat až k cíli, který se nalézá pod vámi. Podle zvolené obtížnosti se musíte provrtat do nejrůznějších hloubek, které jsou postupem času větší a větší. Vrtáte skrze barevné bloky ve tvarech známých z klasiky Tetris. Když si podvrtáte špatný tvar, mohou nějaké kostky spadnout a udělat z hlavního hrdiny placku. Jelikož jste v podzemí, potřebujete zásobu kyslíku, který neustále dochází. Kromě tvrdých kostek, za jejichž obtížné rozvrtání budete penalizováni, však budete nalézat i kyslíkové bomby, které vám pomohou přežít v podzemí. Hříčka je to chytlavá i když je to vlastně to samé dokola v jiných barvách, ale tento titul bych už také nejspíš viděl na zahrání si na mobilu při dlouhé chvilce.

Metal Gear Solid

Hideo Kojima na sebe upozornil minulý rok, vydáním zvlášní hry Death Stranding, která ne úplně každému sedla . MGS je jedna z prvních her tohoto tvůrce a na svou dobu , to byla revoluce. Ať už to byl filmový děj, se začátkem jako vystřiženým z nějaké bondovky, pokračovat můžeme tím že ve sněhu zůstavaly ( i když ne na moc dlouho ) stopy protagonistů a nepřátelsští vojáci si jich mohli všimnout až po další a určitě ne poslední možnost, zapálit si cigaretu a podívat se kudy vedou bezpečnostní lasery, díky kouři. Jako malý jsem hru nepochopil a byla pro mě moc těžká. Velice těžká zůstala dodnes a ani nyní jsem ji nedohrál, ale už chápu , co měli tehdy starší hráči které jsem v tu dobu znal na tom Solidu Snakeovi.

                                                                           Jumping Flash!

Tahle “ pářka “ pro mě byla velká neznámá a dlouho jsem se ji v seznamu vyhýbal, když jsem si prohlédl screenshoty ze hry, tak mi přišla fakt divná a můj názor se nezměnil ani po zapnutí. V roli robotického zajíce skáčete po roztodivných světech v osobitém 3D prostředí. Krom všudypřítomných nepřátel, vás nahání ještě časový limit a hra celkově není uživatelsky přívětivá. U mě nijak neobstála a nedivím se že ani když vyšla tak netrhala rekordy v prodejních žebříčcích. První Crash a Spyro si ji určitě podali jako jednohubku.

Intelligent Qube 

“ Co je tohle za hru ? Tu si nějak vůbec nemůžu vybavit. Už jsem neznal Jumping Flash ! A teďkons todle? “ Této hře jsem se taky dlouho vyhýbal, protože jsem ji vážně neznal. Dokud jsem ji nezapnul a nezjistil, že je to klasické Kurushi, jen v US a Japonsku vyšlo pod tímto názvem. Mohli dát evropské jméno aspoň do závorky. Logický rychlík, kdy se na vás valí kostky a vy je musíte obarvovat a postupně po nich přecházet do dalších levelů se dá skvěle hrát i dnes. Grafika byla jednoduchá už tehdy ahře to bohatě stačí. Potěší také orchestrální soundtrack.

Battle Arena Toshinden  

Už od ohlášení seznamu her na Classic je pro mě tato hra opět jen do počtu. Vzhledem k tomu že tu máme skvělého Tekkena 3, není dle mě dalších bojovek, snad až na vyjímku takového Mortal Kombat potřeba. Ovšem tvůrci si to možná zdůvodňují tím, že v Tekkenu nejsou zbraně. Sice nejsou ale tento titul je strašně těžkopádný a co si pamatuji tak byl vždycky, než uděláte nějaké kombo , tak to velice dlouho trvá a celé je to takové hrozně pomalé a nudné. Ani ve dvou to za to prostě nestojí.

Cool Boarders 2

Živé vzpomínky jsem měl na letní playstationový magazín z léta 2003 , kde byl na obálce Crash a vzhledem k tomu, že moc her na tuto šedivou hrací mašinku již nevycházelo se tvůrci magazínu vraceli ke starším hrám, nebo vymýšleli různé vtípky a tipy jak ozvláštnit hraní. V tomto čísle byla rubrika o tom jak se v horkém létě zchladit, aspoň psychicky a virtuálně. Cool boarders jsem si na popud tohoto článku sehnal a královsky se u něj bavil, takže jsem se na tohoto předchůdce SSX z PS2 těšil. Nevím jestli to bylo mou dřívější mladostí, či dnešní zhýčkaností ale vážně se to nedalo hrát. Někdy jsem nepoznal o jakou překážku přede mnou se jedná a posléze, když jsem se odhodlal udělat nějaký trik, tak toporné a pomalé ovládání mi ho většinou pokazilo. Opět tuto hru nelze doporučit ani pro dva. Zlaté SSX.

Destruction Derby

Závody bouračů v Americe “ frčej“ nebo alespoň „frčeli “ a s tímto kouskem určitě neprohloupíte. Rychlá a nekonečná akce, závody kde vyřazujete soupeře a také možnost Last man standing v různých arénách, takovýto titul kdyby vyšel dnes by rozhodně ostudu neudělal a tahle hra je ve dvou vážně slušná zábava. Hra je také docela dost těžká.

Final Fantasy VII

Jako mlaďoch jsem nechápal “ co ty lidi, na těch „fajnalkách“ furt viděj „  a “ jaktože to není jednička, proč je to rovnou sedmička “ proto jsem se na sedmý díl na retrokonzoli těšil a opravdu, je hra dodnes hratelná a jako třetí a nejlepší JRPG z her na Classicu si ji vážně užijete, tedy musíte zvládat angličtinu, hra je dosti o příběhu a je v ní na parametry PS1 hodně textu, což může také leckoho odradit.

Grand Theft Auto

Poslední hra je prostě klenot a GTA dodnes vládne herním trhům a každý díl je velmi očekáván, proto bych ji doporučil, ale spoň každému na hoďku vyzkoušet. Zajímavé je že se podíváme do Vice city, Liberty city a Los Santos, tedy do měst které jsou se serií definitivně svázané.

Tak milí a retropozitivní příznivci a to je vše. Na závěr bych rozhodně staronové psko doporučil. Nestojí zase tolik a pro sběratele to bude určitě cenný kousek hardwareu. I když jsou některé hry z dnešního pohledu nehratelné, tak u ostatních si zase užijte slušnou zábavu ať už v jednom či více hráčích.