Nemilosrdná, nekompromisní, chyby neodpouštějící, tvrdě trestající, takto by se dala ve své podstatě definovat herní série Dark Souls, kterou má na svědomí herní studio From Software. Tento simulátor smrti a neustálého zobrazování hlášky „You Died“ se stal nejproslulejším dílem tohoto vydavatele. Nedávno nám navíc From Software okořenil hardcore scénu novinkou: Sekiro Shadows Die Twice, která připomíná designem domovinu Japonských vývojářů o něco více než předešlé tituly. Znáte kořeny této značky? Dnes se podívám na její historii

Začátky

Společnost byla založena již v roce 1986, zprvu se však věnovala vývoji kancelářského softwaru, činila tak téměř dekádu své existence. Přelomový byl pro firmu až rok 1994, kdy Sony uvedla na trh svou první konzoli – Playstation. Vývojáři krátce po tomto kroku vydali na Playstation svůj první a zároveň „launch“ titul této konzole.

King‘s Field – čistý hardcore

S trochou nadhledu a představivosti můžeme říci, že se jedná o předchůdce zmiňovaných hardcore titulů v úvodu. Ujímáte se role Jeana Alfreda Forrestera, který hledá svého otce, ten se i se svou družinou ztratil při prozkoumávání podzemí. Hlavní mechanikou hry je explorace podzemí. Během hledání narazíte na nespočet bizarních monster, bossů a postav, které Vás dokážou pěkně potrápit a otestují vaše dovednosti v boji na život a na smrt. Co si budeme nalhávat, obtížnost je nastavena zatraceně vysoko, neulehčuje to ani ovládání, které je na dnešní poměry „tuhé“. Na první pohled je zřetelné, že se hra ovládá ve First Person režimu, na rozdíl od Souls série, ta využívá pohledu třetí osoby, která umožňuje dynamičtější a přehlednější hratelnost. Hra byla kritiky kladně přijata a následně vyšly další 2 díly této série na PS1.

Zajímavost: King’s Field (1994) spatřil světlo světa pouze v Japonsku. Druhý díl, King’s Field II (1995), vyšel oficiálně už i v Severní Americe a Evropě, kvůli exkluzivitě prvního dílo byl však publikován jen jako King’s Field.

Shadow Tower

Psal se rok 1998, From Software vydal v pořadí 4. RPG hru s názvem Shadow Tower, opět vyšlo na PS1. Hra obsahovala podobné mechaniky jako dříve vydaná díla. Za zmínku však stojí, že hra byla obohacena novými prvky. Každá zbraň, brnění, vybavení, má určitou životnost, která se v průběhu hraní a používání snižuje (lze opravit). Při kritickém opotřebení se můžete s vaší nablýskanou zbrojí rozloučit a nepříteli už tak snadný boj ještě ulehčíte. Tvůrci upustili i od běžného level up systému, nyní se jednotlivé staty zvyšovali podle toho, jak si vedete. Dostáváte zabrat a jste terčem každého úderu nepřítele? Sledujete, jak vám ukazatel zdraví klesá nenávratně na nulu? Hra vás za pomyslnou odolnost obdaří zvýšením maximálního HP. Trefujete se úspěšné do nepřítele? Výborně, zvýší se vám síla. Evropská distribuce opět chybí, hra vyšla o několik let později i na Americkém a Japonském PSN.

„Next Gen“

Herní studio v roce 2004 obohatil svým členstvím Hidetaka Miyazaki, klíčová osoba. Během PS2 éry se zaměřoval From Software spíše na svou další úspěšnou značku, a to Armored Core, robotí střílečka z pohledu třetí osoby. Neznamenalo to však, že by tvůrci zanevřeli na svůj RPG um, naopak, mladší bratr prvního Playstationu nabídnul tituly jako Eternal Ring, Evergrace, King’s Field IV a Shadow Tower: Abyss. Jednalo se o průměrné produkty, tomu odpovídali i recenze a hodnocení. Eternal Ring přišel s konceptem prstenů, které byli hlavním zdrojem moci postavy. Hráči umožňovali prsteny kouzlit a zvyšovat jednotlivé staty. Vývojáři provedli skvělou optimalizaci na dualshock 2, nicméně stále se nezbavili pohledu první osoby. Evergrace byl kritizován za horší grafické zpracování a v určitých segmentech hry bylo ovládání nemotorné. Pravá revoluce přišla až s nadcházející, tedy sedmou, generací konzolí.

Eternal Ring

Demon’s Souls

From software pracoval na nové hře pro novou, brzy obchody zaplavující konzoli Sony. Koncept byl jasný, jednalo se opětovně o RPG titul, časové zasazení hry bylo ve středověku. Kromě těchto faktorů byl ale směr a osud hry v dosti nejasných rukou vývojářů, hra se nijak dobře nevyvíjela, studiem vládl chaos. Projektu se následně chopil Hidetaka Miyazaki, který hru přetvořil do podoby, kterou dnes dobře známe: Demon’s Souls.

Hidetaka úmornou prací změnil hru kompletně od základu, byl na své dílo patřičně hrdý, ohlas veřejnosti bohužel k jeho satisfakci nijak nepřispěl, předváděčka hry na Tokyo Game Show 2008 dopadla katastrofálně. Sony dokonce byla proti lokalizaci hry pro Západní trh, později však svého názoru litovala. Po vydání hry byl vývoj prodeje Demon’s Souls v Japonsku značně pomalý, nakonec ale spotřebitelé dali na vysoce pozitivní recenze hodnotících serverů a dobré slovo hráčů ze svého okolí. Hře se postupem času v prodejích dařilo ve všech teritoriích.

Příběh se soustředí na postavu hrdiny, kterého si hráč vytvořil. Editace postavy je velmi pestrá, kromě výběru třídy postavy (rytíř, zloděj, barbar, atd.) je možné provést i úpravy kosmetické, od pohlaví, obličeje až po věk a účes. Hra se odehrává v zemi zvané Boletaria, ta bohužel v minulosti čelila útokům monster, která vyplenila značnou část lidstva. Monstra útočila pod vedením entity zvané the Old One, která byla nakonec úspěšně se svými monstry zahnána a uspána. Monumentálové, jenž uvedli do dřímoty zlo lačnící po duších, nechali zkonstruovat Archstony, které propojovali jednotlivé části země a umožňovali mezi nimi plynulý přesun. Mezi životem a smrtí leží místo zvané Nexus, které uvězňuje duše padlých bojovníků, ti zbloudilí následně vydávají se za honbou, toužíc po své lidské podobě. Pod Nexusem dříme The Old One a traduje se, že přinese bohatsví a prosperitu tomu, kdo se mu vydá napospas. Za touhou po prosperitě své země a spokojeném lidu, vydá se King Alant XII, vládce Boletarie, probudit the Old One. K jeho překvapení se the Old One probudí a sešle na zem hustou mlhu chaosu a pohromy. Do bezbarvé mlhy a neznámá se vydává i náš hrdina. Dokáže tuto špatně vyhlížející situaci vyřešit? Více v budoucí recenzi 🙂

Zajímavost: Hidetaka neměl zpočátku své kariéry ambice pro tvorbu her, jeho nápad na tvorbu vlastní hry pramení ze setkání s kamarádem ze školy, který mu představil hru ICO na PS2, ta Hidetaku velmi nadchla a pomohla mu razantně změnit jeho postoj k tvorbě her.