(Video-recenze hry Double Dragon Revive)
Dračí dvojčata Billy a Jimmy Leeovi jsou zpátky v nové beat ‚em up hře, která nese název Double Dragon Revive a postaralo se o ní nové vývojářské studio Yuke’s jenž hru 22. října tohoto roku vydalo pod záštitou vydavatele Arc System Works, který od roku 2015 vlastní veškeré duševní vlastnictví společnosti Technōs Japan včetně her ze série Double Dragon a taky Kunio-Kun. Série Double Dragon už prošla spoustou pokusů o navázání a znovuzrození celé série a když jsem viděl právě Revive, přiznám se, že s tím byly spojené jisté obavy – ale na to jestli se naplnily si ještě musíte počkat, vezmu to totiž hezky popořadě.
Abych ty neznalé z vás uvedl do kontextu, musíme se vrátit do roku 1987 a to konkrétně do arkádových heren, kde v té době frčely pecky jako byl ninja Shinobi, Contra a nebo úplně první Street Fighter. Žánr beat ‚em up her, lidově řečeno chodiček-mlátiček byl v té době téměř neexistující pojem a autoři přicházeli s prvními pokusy jako byl Kung-Fu Master nebo Renegade – avšak nikdo z nich se nemohl vyrovnat prvnímu dílu nové hry Double Dragon, která přišla s něčím naprosto revolučním, co změnilo definici zábavy v žánru beat ‚em up. Ne, nebyly to pověstné lokty – mluvím tu o kooperaci pro dva hráče. Dvojičata Billy a Jimmy Leeovi se vydávali na cestu postapokalyptickým městem s cílem zachránit jejich unesenou dívku Marian a možnost zahrát si s kamarádem za modrého a červeného panáčka, kteří si pomáhají v pouličních bitkách proti přesile byla jedinečná. Double Dragon sklidil nevídaný úspěch a navždy se tak zapsal do síně slávy videoherních legend mezi ty největší velikány. Následovala spousta portů na další domácí počítače, konzole a taky pokusy o pokračování – které bohužel nedokázaly navázat na úspěch prvního dílu. Double Dragon 2 byla prakticky kopírka prvního dílu, jen s o trochu složitějším ovládáním, byť inovativním a třetí díl, od kterého jsme mohli na první pohled očekávat hodně – nakonec přinesl velice málo. Hlavně co se hratelnosti týče. Pak zde bylo několik dalších dílů a portů, které se povedly o něco více, avšak nic to nezměnilo na faktu, že Double Dragonu už se nikdy nepodařilo navázat na úspěch prvního dílu a skončil tak trochu ve stínu zapomnění jeho duchovních nástupců jako byl Final Fight, Vendetta nebo třeba Golden Axe.
Další restart celé série
A teď jsme tady v přítomnosti, kdy po několika pokusech o oživení franšízy v podobě her jako je Double Dragon IV, Double Dragon Neon nebo Double Dragon Gaiden přichází na řadu další titul Double Dragon Revive, který se tváří jako opětovný restart celé série a servíruje nám moderní 3D grafiku, slibuje inovativní mechaniky, 4 hratelné postavy a dobrodružství Billyho a Jimmyho tak, jak ho ještě neznáme.
(obrázky ze hry Double Dragon Revive)
Já se teda hned na úvod přiznám, že když jsem viděl oznámení o traileru na nový Double Dragon, tajně jsem si přál aby došlo na pokračování hry Double Dragon Gaiden, která se mi moc líbila a když jsem viděl tu 3D grafiku, která rozhodně nepochází od AAA studia a ani se nesnaží tak tvářit, byl jsem z toho lehce mrzutý a říkal jsem si, že to bude zase pořádný průšvih. Ale co bych to byl za fanouška, kdybych tomu nedal alespoň šanci – konec konců, s Double Dragon Gaiden to mělo podobný průběh, tam mě grafika taky na první pohled dost vyděsila.
Po prvním spuštění hry na mě dýchla obrovská dávka nostalgie – je zpátky hudba z původní hry, která doprovází intro animaci v níž se naše dračí dvojčata střetávají uprostřed ulice, aby se pustili do svých nepřátel. V menu jednoduše navolíme Story Mode, vybereme si obtížnost, rozmyslíme si za kterého z bratrů chceme hrát a jde se na to. Opět se ocitáme, jako už asi pošesté, ve městě které je ovládané zlým gangem Shadow Warriors, v jehož vedení stojí Willy, padouch co má na svědomí únosy několika lidí v okolí a brousí si zuby na Marian, nejlepší kamarádku Billyho a Jimmyho – a samozřejmě ji také odvleče pryč. Tady se naše dvojčata vydávají na cestu za její záchranou a nám už nezbývá, než vzít do ruky ovladač a začít zkoušet nějaká ta komba.
Je čas někoho praštit!
Máme tu dvě akční tlačítka, jedno pro klasické kombo údery a druhé, kterým provedeme silný výpad co složí našeho soupeře na zem, pak zde máme tlačítko pro skákání, speciální útok a vrchní bumpery pro blokování a taky uskakování. Princip je dost podobný, jako u každé beat ‚em upky, kamera nás zabírá z boční strany, jdeme směrem vpravo a kosíme jednoho člena gangu za druhým, kombo údery jsou poměrně uspokojivé a když cyklus zakončíme těžkou ránou v následku čehož nepřítel odletí na nejbližší zeď, zahřeje to u srdce. Jenom škoda, že variací na komba tam je tak málo – postavy moc parádiček nesvedou a kromě mačkání tlačítka čtyřikrát v řadě, občas proloženého těžkým úderem se zde ničeho extra nedočkáme, můžeme tedy nepřítele prostřednictvím zadního triggeru chytit, dát mu pár ran a pak ho přehodit, ale i tak by hře nějaké rozmanitější varianty kombo úderů docela slušely.
Co pro mě bylo dost nepříjemné, než jsem si na to zvykl, byl pohyb po obrazovce. Postavy nemají žádnou pomalou chůzi, která se po dvojstisknutí změní ve sprint, běhají automaticky a to docela rychle, takže je to celé takové dost zbrklé a někdy mi přišlo že musím dát analogovou páčku do směru jen zlehka, abych měl pod kontrolou kde přesně chci stát. S tím je spojené i to, že má hra absolutní absenci RunAttacku – což je parádička, kterou postava předvede v případě, že během rozběhu stiskneme tlačítko útoku. Ve většině her tohohle žánru je povinnost nějaký podobný pohyb mít. Bohužel tady žádné naskočené koleno do hromady nepřátel nečekejte. S tím rychlým pohybem je také spojená neohrabanost, kdy se vám nepodaří jen tak zastavit na místě, nebo přesně tam kde chcete a díky tomu že některé úrovně obsahují prvky platformovky, to není zrovna šťastná volba.
(Double Dragon Revive – Introduction Trailer)
Dalším kámenem úrazu je skákání – to je sice po chvilce tréninku účinné, ale fyzika se u něj naprosto vytratila a nějaký požitek taky. Když stisknu tlačítko skoku, postava se prostě zvedne několik metrů do výšky bez nějaké pořádné animace odrazu, nebo výskoku, až jsem z toho měl pocit že snad hraju jen nějakou nedodělanou testovací verzi hry. Kop s výskokem pak působí naprosto nepřirozeně a druhé tlačítko s úderem ve skoku jsem snad ve hře ani jednou nevyužil. Co je ale hezký prvek, který se objevil už v některých starších dílech Double Dragon her, je odrážení od stěny. V případě, že skočíte naproti zdi, vaše postava se od ní odrazí ještě o kousek výš a vy pak můžete stiskem speciálního úderu dát do země obří ránu, která způsobí tlakovou vlnu a odhodí nepřátele v okolí.
Speciální tlačítko, v arkádové komunitě nazývané také jako obrana, způsobuje pohyb, kde vaše postava udělá otočku nohou kolem sebe a odrazí tak nepřátele, kteří se vás snaží obkllíčit. Má zde ale ještě jednu funkci, která celé hraní docela zpestří. V případě že se nějaký záporák nebo boss chystá k silnému útoku, objeví se kolem něho modrá aura a pokud ho zasáhnete touhle speciální obranou v momentě, kdy světélkuje, dokážete ho na chvíli omráčit a navíc získáte na pár sekund zvýšenou sílu. A to je ten moment, kdy přichází absolutní slast a zadostiučinění, když vidíte jak i tomu nejrpotivnějšímu bossovi ve velkém mizí počet životů. Mimo to je tu pak ještě jedna mechanika speciálních úderů, která spočívá v tom že pod vaším barem s životy se nachází ještě dva kulaté měřáky, které obsahují speciální energii. Ve chvíli kdy tuto energii naplníte na 100%, můžete na soupeři provést super, který je obalen krásnou animací, ve které se vaše postava pořádně vyřádí na svém soupeři a pobourá i další vandráky ve vaší blízkosti.
Fajn údery, jen kdyby byly správným směrem.
Co může být na celé hře trochu mrzuté, jen otáčení postav a občasné netrefení soupeře kvůli tomu, že stojíte trochu jiným směrem, než jste plánovali. Tohle nemůžu dávat za vinu pouze Double Dragon Revive, ale celému sub-žánru beat ‚em up her ve 3D prostoru. Bohužel v tom momentě kdy máme kameru ze strany, chodíme dál a blíž od kamery (nahoru a dolu) a také vlevo a vpravo, může nastat situace, kdy stojíme trochu víc šikmým směrem než jsme zpočátku zamýšleli a pak během nějakého úderu mineme svůj cíl. Mlácení všemi směry působí na první pohled velice dobře a rozhodně to dělá u 3D hry lepší dojem, než když můžeme mlátit jen vlevo a vpravo – bohužel praxe už je ale jiná. Kamera občas zkresluje, jindy se postava neotočí směrem kterým si přejeme a pak prostě naše údery nezasáhnou svůj cíl. Nedej bože, když se pak jedná o nějaký speciální úder, který jsme si dlouhou dobu šetřili.
(obrázky ze hry Double Dragon Revive)
Ani v tomto případě není Double Dragon Revive oproti konkurenci nějakou světlou vyjímkou. Hra se celý tenhle neduh snaží vyřešit nějakým lehkým auto-aimem (kdy se postava sama zamkne na nejbližšího nepřítele) ale ani to občas nedělá dobrotu. Někdy se vám například stane, že nabitý speciální útok vyplácáte na jiného soupeře než jste chtěli, nebo se během probíhajícího komba náš hrdina otočí a začne dávat rány jinému záporákovi, který se tam připletl. To pak samozřejmě vede k trestu ze strany opuštěného nepřítele jenž před chvílí dostával nakládačku a hráč tak dostává sem tam pocit, že nemá hru plně pod kontrolou. Na oplátku ale musím říct, že z těch 3D chodiček-mlátiček co jsem hrál si s tím zatím tahle hra dokázala poradit asi nejlépe.
Dalším super prvkem je celá interakce s prostředím, kdy se můžete nejen odrazit od stěny, ale taky třeba natlačit soupeře ke zdi kde mu dáte zesílenou ránu, nebo například nakopnout plechovku s barvou a celého protivníka tak zamazat od barvy. Trochu mě ale mrzí, že i přes trojrozměrný prostor hry, se hra chová jako kdvby to bylo klasické 2D a hlavně vůbec nebere v potaz zadní stěnu hry. Mluvím například o tom odrážení od stěn, nebo natlačení protivníka ke zdi – tyhle funkce se totiž aktivují jen v případě že jde o stěnu která se nachází na levé nebo pravé straně obrazovky. Nikoliv o zeď na pozadí.
Ikonické postavy jsou zpět
Do hry se rozhodně nevrátila jen hlavní sestava v podání Billyho, Jimmyho, Marian a Willyho – Double Dragon si totiž za všechna ta léta kdy se pořád vrací vybudoval poměrně silný lore a když se vrátíme k původní hře, zjistíme že každý jeden záporák tam má své jméno a nějaký unikátní příběh a s tím tady autoři pracují na jedničku. Všichni ti obyčejní grázlové jako je Williams, Ropper nebo Linda se zde vrací ve vylepšené podobě. Nyní už je sice nepotkáme jako řadové nepřátele s pár životy někde během úrovně, ale budou na vás čekat jako bossové na konci jednotlivých lokací. Chybět samozřejmě nebudou ani jedineční svalovci z původních her jako je Abobo nebo mizející Burnov. Konečně se pak do hry vrací i Raymond, což byl hlavní boss druhého dílu a s ním ninja Ranzou, který se stal hratelnou postavou v 8-bitové verzi hry Double Dragon III: The Sacred Stones.
(Double Dragon Revive – Marian/Yagyu Ranzo Playable Character Trailer)
Tím se vám ale nesnažím říct, že by nová hra nějak moc recyklovala nebo snad vykrádala ty předchozí. Spíš si pohrává s příběhem celé série a provádí zajímavé úpravy. Z řadových nepřátel jsou dnes cool bossové a nových pohůnků, byť trochu tuctovějších je ve hře spousta – narazíte také ale na zbrusu nové bossáky jako je Marcus nebo Joji. Souboje s bossy jsou přitom docela zábavné a na každého z nich musíte najít taktiku, jak se mu dostat pod kůži. Takže nejde až tak moc o simulátor mačkání jednoho tlačítka a já si vlastně docela užil ty momenty, kdy jsem boss fighty opakoval stále dokola od posledního checkpointu. Redesign postav bych si dokázal představit trošku jinak, ale nijak mě neuráží ani nové verze Billyho a Jimmyho, byť jsem trochu konzerva a já bych se chtěl asi víc přiblížit originálním verzím.
Sejdeme se ve měste
Hra má trochu nevyváženou kvalitu vyprávění, která mě chvílema trochu dráždila. Protože zde na úvod máme ten krátký intro filmeček s dvojčaty na ulici, co jsem už vzpomínal. Následně tu máme po spuštění hry nějaký úvodní text, napsaný tím nejvíc možným generickým fontem a objevuje který se objevuje na tom naprosto nejvíce možné generickém pozadí. Dokonce tu není ani žádný hlas, který by ten únavný text, shrnující celé dění předčítal. Po odkliknutí tohohle nudného textu se ale dostáváme na pasáž, která je naopak visuálně poutavá, jde o série obrázků s textem, které jsou fakt hezky nakreslené, dabované a dynamické. Naštěstí, touhle poutavou variantou je pak z velké části odvyprávěný celý děj. Občas se ale objeví i nějaká ta cutscéna, kde zase postavy vůbec nemluví a přesto že ta cutscéna nevypadá špatně, kompletně to rozbíjí jakoýkoliv nastavený soulad. Zkrátka jednu chvíli koukáme na ošklivý úvodní text, pak na nás mluví statické obrázky a za chvíli se koukáme na němý film.
Lokace jsou zde klasické. Víte, když máte za sebou tolik beat ‚em upek jako já, asi už vás jen tak nic nepřekvapí a vlastně jste rádi že autoři během tvorby úrovní sází na zaručenou klasiku. Jasně, nic vám tak moc nevyrazí dech, ale ať už bojujete na ulici uprostřed ghetta, v metru, garážích, skladu a nebo honosném sídle hlavního bosse, neomrzí vás to. Máte pocit, že jste zase doma. Ani tenhle titul se tomu nijak nevymyká a já jsem asi rád. Jde přece o znovuzrození klasiky (Nebo alespoň pokus o znovuzrození.) a mě by nejspíš trošku štvalo, kdybych se místo toho ocitl ve vesmíru, v paralelní dimenzi nebo snad v podvodní laboratoři plné žraločích mutantů. Co tam furt chcete vymýšlet? Lokace jsou fajn a například ulice nebo metro jsou v Double Dragon Revive pro oko opravdu líbivé.
Co musím pochválit je hudba, ve hře se objevuje několik nových melodií které jsem předtím neslyšel a ty mi tam zase tolik nezapadají, ale také je Double Dragon Revive naplněný rearanžovanou hudbou z původních her, která nikdy neměla chybu – takže i tyhle nové verze stojí opravdu za to. Na druhou stranu nevím, jestli si za to Revive zaslouží vyloženě chválit, protože podobný krok udělala úplně každá hra z Double Dragon série, která kdy vyšla. (Mimo původní trilogii, ve které se tyhle melodie zrodily.)
Má smysl hrát víckrát?
Poté co hru dokončíte vás pár věcí možná bohužel trochu zklame. První věc je, že dva hlavní záporáci Willy a Raymond jsou na sebe hrozně přilepení, takže místo pádu jednoho velkého záporáka a přípravám na druhého, je zbijete hned v řadě s rozestupem asi dvou minut. Očekával bych tam pár mezilevelů kdy se nám Raymond dokáže trochu víc představit a děj nám naznačí, že tady jde vážně do tuhého. Nic takového se ale nekoná.
(obrázky ze hry Double Dragon Revive)
Kromě hlavního příběhu máte ve hře ještě Extra Mode, který by měl zajistit chuť hrát hru dál. Jde o režim ve kterém plníte různé úkoly výměnou za odemykání dalšího obsahu ze světa Double Dragon. Bohužel, tenhle režim není nijak moc atraktivní, jde o sérii několika recyklovaných arén z příběhové kampaně, kde musí hráč splnit prvoplánové úkoly jako je zmlátit určitý počet nepřátel v časovém limitu, rozeznít za pomoci hozených nepřátel zvon a nebo ubránit nějaký objekt před skupinkami grázlů, co chodí ve vlnách. Tyhle mini mise mě nikdy moc nebraly a popravdě ani odměny za ně zde nejsou nijak moc lákavé. Většinou za dokončení takovéto bonusové úrovně získáte krátký příběh o některém ze záporáků, doplněný o artwork, který slouží jako pozadí ke generickému písmu.
Jedná se o úspěšný restart série?
Shrnuto a podtrženo – Double Dragon Revive je mnohem lepší hra, než jsem původně očekával, ale pořád o dost horší, než bych si od série přál. Jde o velice dobrý titul na odreagování, obzvlášť pokud holdujete starému dobrému gaučovému co-opu a chcete si s kamarádem zahrát něco, u čeho si dáte pivko a nemusíte nad ničím moc přemýšlet. Avšak se obávám, že o úspěšný restart Double Dragon série se jednat nebude a pokud se dočkáme nějakého pokračování, snad si autoři vezmou výtky ode mě a podobných bláznů k srdci, aby dohnali to, co tomuhle dílu chybělo.
+ Kooperace pro dva hráče
+ Inovativní bojové mechaniky
+ Příjemný vizuál a hudba
– Nemotorné ovládání
– Generický design nepřátel
– Téměř nulová znovuhratelnost
