(Video-recenze hry Marvel Cosmic Invasion)
Dnes se podíváme na zbrusu novou beat ‚em up hru, kterou vytvořilo studio Tribute Games Inc. a produkovala společnost Dotemu. Tihle pašáci patří už delší dobu mezi mé oblíbené vývojáře, protože mají na svém kontě nepřehlédnutelné tituly jako je například Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder’s Revenge. Naše novinka Marvel Cosmic Invasion byla poprve oznámena před 8 měsíci, a jak už název napovídá, jde o novou hru ze světa Marvelu, kde se člověk chopí hrdinů jako je Ironman, Captain America nebo Spider-Man aby zastavili invazi zlotřilého záporáka Annihiluse.
Invaze Marvel her kolem nás
Ať už si to člověk uvědomí nebo ne, videohry ze světa Marvelu nás obklopují celou věčnost a naši maskovaní hrdinové v převlecích se začali objevovat skrze pixelartovou formu už na začátku devadesátek, kdy jsme mohli spatřit hry jako Amazing Spider-Man na Amigu, Wolverine: Adamantium Rage pro Mega Drive nebo například Punishera v 8-bitovém kabátku klasického Nintenda. Další velký příval úspěšných Marvel her, na které se dá vzpomínat s nostalgickou slzou v oku nastala, kdy se zpracování těchto superhrdinských her ujala studia starající se o arkádovky. Prvními takovými průkopníky byla studia Data East a Sega, která pro arkádové atomaty navařila tituly Captain America and The Avengers a taky Spider-Man the Videogame. V tom momentu se začal okolo značky Marvel formovat právě takový žánr, jako je hra o které se budeme bavit dnes.
Než se ale k dnešní hře dostaneme, musím určitě zmínit zlatou éru těchto žánrovek, kdy se herního zpracování Marvelovských hrdinů ujaly dvě tehdy velice populární společnosti – Konami a Capcom. První zmíněná společnost nám v roce 1992 přinesla Arkádovou beat ‚em up hru X-men, která jela na podobné vlně jako jejich tehdy populární Želvy Ninja, Vendetta nebo třeba arkádovka The Simpsons jen s tím rozdílem, že nabízela kooperaci až šesti hráčů. Capcom se pak co by špička v žánru těchto chodiček-mlátiček pustil do her jako je X-men War of the Gems nebo neuvěřitelně povedené arkádovky Punisher a pak přešel ze světa beat ‚em up her do versus zápasení jeden na jednoho. Tahle úspěšná série se dočkala obrovské spousty dílů a já můžu jmenovat například X-Men: Children of the Atom, Marvel Super Heroes a následné crossovery jako byl X-Men vs. Street Fighter, Marvel Super Heroes vs. Street Fighter a taky úspěšná série s obecným názvem Marvel vs. Capcom, která čítá několik pokračování z nichž poslední dorazilo v roce 2017 a nový díl je fanoušky napjatě vyhlížen. Mimo tituly co jsem právě vyjmenoval jich existuje další spousta, které jsem vynechal aby naše recenze nevypadala jako telefoní seznam a samozřejmě souběžně s bojovkama a beat ‚em upama vychází ze stáje Marvelu i hromada dalších her – některé jsou příběhovky, jiné spíš onlineovky a taky je tu spousta mobilních titutlů. No nic, pojďme už raději skočit do současnosti.
(MARVEL Cosmic Invasion – Announcement Trailer)
Poklekněte, přichází Annihilus
Děj naší nové hry už jsem nakousl, tak ho ještě trochu rozvedu. I když tu asi není moc o čem. Klasický děj Marvelu, spojený s klasickým dějem beat ‚em up her, který je natolik profláklý, že nijak moc nepřekvapí, ale ani nezklame. Intergalaktický padouch jménem Annihilus se snaží osídlit náš svět a přináší s sebou obrovskou armádu emzáků, která je nazývána jako Annihilation Wave. Aby toho nebylo málo, má za sebou i několik klasických záporáků jako je například Task Master, Modok či Thanos a naši hrdinové se tak musí semknout, aby této invazi zabránili.
Do služby se tak hlásí ostřílení veteráni jako je Captain America, Iron Man nebo Wolverine, ale i mladší krev v podobě Spider-Mana, She-Hulk a Captain Marvel. Nebudou ale chybět ani válečníci z okolních světů, jako je kosmický Ghost Rider, Beta Ray Bill nebo Venom a Silver Surfer. Nutno podotknout že hra má naprosto skvostné intro video a taky povedené konverzační cut scény mezi jednotlivými úrovněmi, kdy odkrýváte další střípky celého děje, který sice nepřekvapí žádným nečekaným zvratem, ale funguje jako povedená omáčka kolem. Pokud se nepletu, děj také není přímo inspirován nebo napojen na žádnou komiksovou sérii od společnosti Marvel a jedná se o něco, vytvořeného přímo pro tuhle konkrétní hru.
Avengers assemble!
Když už víme o co jde a za co vlastně bojujeme, je čas se do toho pustit. Po shlédnutí úvodní animace na nás vyskočí hlavní obrazovka a společně s ní nějaké úvodní menu, které až nápaditě moc připomíná právě Turtles: Shredder’s Revenge. Taktéž zde najdeme kampaň, arkádový režim a něco, co můžeme nazvat jako trezor. Samozřejmě nechybí ani nějaké to nastavení.
Hlavní formou hry, co lze hrát je kampaň. V té čeká kompletní příběh, stručná mapa jednotlivých lokací, levelování postav, možnost před každou lokací své hrdiny změnit a také možnost opakovat poslední kapitolu po nezdařeném pokusu. Před každou úrovní na kterou se hodláte vrhnout se dokonce ve výběru zvýrazní ti hrdinové, kteří jsou pro ni vhodní (alespoň dle příběhu) a pokud se rozhodnete si tyhle konkrétní postavy vybrat, je v dané lokaci i určitá výzva, kterou můžete zkusit splnit, výměnou za odměnu. Jde například o použití určité schopnosti vaší postavy několikrát v řadě, nebo zlikvidování určitého počtu nepřátel. Zmíněné levelování vašich postav už pak není nijak složité. Nečeká na vás žádný strom dovedností, kde můžete rozdělit své body a nebo něco vylepšit. Naopak jde o čirou jednoduchost. Na konci každé mise se na obrazovce objeví, kolik jste s postavou získali bodů a pokud jich je dostatek k posunu na další level, zvětší se vám maximální počet životů, síla nebo třeba bar pro speciální schopnosti. Tohle je pak bohužel něco, co úplně neladí se systémem výměny postav před každou úrovní. Není to úplně nemožné, ale rozhodně bude dohrání celého příběhu těžší, když nebudete počítat s postupným zvedáním obtížnosti hry a před každou lokací se rozhodnete měnit hrdiny dle doporučení, místo toho abyste zvyšovali schopnosti u dvou postav, které jste si zvolili na začátku.
Pak je tu ta stručná mapa úrovní, která mi na první pohled udělala radost, ale v zápětí dokázala zase rychle zklamat. U předchozí hry společnosti Tribute Games, kterou byly Ninja Turtles jsem zmiňoval že mi je trochu líto, když si nemůžeme alespoň někde zvolit cestu, kterou se vydáme. Měli jsme tam totiž volný pohyb po mapě, která označovala jednotlivé úrovně, ale bez možnosti nějakých rozhodnutí. Prostě jsme jen procházeli a odemykali jednu lokaci za druhou. Zde se to na první pohled tváří rozmanitěji, protože si občas můžete vybrat ze dvou úrovní, do které se vrhnete – ale musím vás zklamat. Aby vás hra pustila dál, musíte stejně tyhle úrovně dokončit obě, jen si můžete zvolit v jákém pořadí.
(MARVEL Cosmic Invasion – Release date Trailer)
Arkádový režim na to jde mnohem víc klasickou formou – máte omezený počet životů, zvolíte si obtížnost, vyberete dvě postavy a s jejich pomocí se snažíte probouchat až na konec hry, žádné levelování, žádná možnost opakovat poslední úroveň a stejně jako v devadesátkách jste to jen vy versus horda nepřátel, co vás chtějí složit. Dokonce i mapa s výběrem úrovní je pryč. Místo toho se zde plní to, co jsem očekával už v kampani. Hra se na rozcestníku zeptá, do které z úrovní chcete jít a po jejím zvolení automaticky přeskakujete lokaci, kterou jste se rozhodli vynechat. Navíc jsou zde různé modifikátory, které si můžete odemknout v režimu Vault nebo jak jsem ho předtím nazval, trezor. Díky těmto modifikátorům si pak můžete nastavit třeba možnost, aby oba hráči hráli se stejnou postavou, neomezeně životů, zvýšené počty nepřátel a nebo starou školu, kdy ze hry zmizí bar pro speciální schopnosti a každá použitá speciálka vám místo toho vezme určitou část životů. Takže ano, Arcade Mode je doopravdy arkádový režim a nabízí surovou ale čistou zábavu, jako za starých časů.
Režim Vault, alias trezor už jsem zde nakousl, tak jen rychle shrnu o co jde. Pod touto záložkou v menu naleznete další položky – můžete si například prohlížet jednotlivé profily postav a záporáků, prohlédnout si jak vypadají a přečíst si nějaké jejich bio, můžete také poslouchat soundtrack ze hry a nebo sledovat vaše achievementy. Co je ale nejdůležitější, nachází se zde záložka „Cosmic Matrix“ která vás dovede k tajemné tabulce, v níž si můžete za platidlo získávané ve hře nakupovat nové, skryté bonusy – což vám odemyká právě třeba modifikátory do arkádového režimu, ale také alternativní barevné palety pro vaše hrdiny nebo nové melodie ze soundtracku hry a to docela zvedá chuť opakovat nějaké úrovně a hledat v nich věci, co jste během prvního dohrání vynechali.
Zmlať je všechny, ale v týmu
V zásadě se dá říct, že nám hra nabízí základní prvky klasické beat ‚em up mlátičky. Vybereme si hrdinu, objevíme se na dané úrovni, máme tlačítko pro skok, tlačítko pro úder, nějaké ty doplňky jako je úskok, blok, speciální útok, možnost hodit předmět nebo se rozeběhnout proti nepřatelům a zapomoci těchto dovedností se musíme probít skrze stovky nepřátel. Zde ale přichází malé osvěžení v podobě týmové akce. Hráč si totiž nevybírá jen jednoho hrdinu, ale rovnou dva, které během hraní střídá a přivolává si je na pomoc. Bohužel v této mechanice hra trochu pokulhává, protože přivolání druhého hrdiny, aby přispěchal na pomoc, se provádí stejným tlačtkem tlačítkem jako výměna hratelné postavy za druhou. Takže se mi občas stalo, že jstem během rozdávání ran potřeboval přivolat pomocníka a místo toho jsem se prohodil, nebo jsem se naopak prohodit chtěl a místo toho jsem na pár sekund přivolal NPC parťáka, aby rozdal pár ran. Až na tento lehký nešvar (se kterým jsem se později naučil pracovat) se ale hra ovládá vcelku příjemně.
Všechno je hezky plynulé, udržuje to nějaké své tempo, komba postav jsou zábavná a speciální schopnosti také. Jelikož zde máme na výběr 11 základních postav a další 4 skryté, je jasné že od sebe nebudou všichni charakteři naprosto rozdílní, jako je tomu třeba v prvním Final Fightu. I tak se ale autorům podařilo je udělat natolik rozmanité, aby bylo zábavné je střídat a zjišťovat, co nám který hrdina nabízí. Zatím co někteří jsou rychlejší, další zase způsobují mnohem větší poškození, umí střílet a nebo blokovat údery, jiní zase zvládnou uskakovat, létat, chytat své nepřátele nebo je lanem přináhnout k sobě takovou rychlostí, že už chybí jen legendární hláška „Get over here!“ a nám nezbývá než jednoho po druhém hrdinovi zkoušet, dokud neobjevíme kombinaci postav co nám bude nejvíc vyhovovat. Významným prvkem je rozhodně zmíněné létání, některé postavy totiž zvládnou po dvojitém stitknutí tlačítka skoku začít létat a tak se udržují ve vyšší rovině úrovně, kde pak mohou pohodlněji likvidovat létající záporáky. Co mě naopak štve je absence chytání u většiny postav. Pokud vyloženě nehrajete za graplera který má chycení soupeře jako speciální schopnost, nemůžete k soupeři jen tak nakráčet, chytit ho a přehodit přes rameno. Tento pohyb beru jako základní kámen beat ‘em up her a tady mi rozhodně dost chybí.
Pak už je všechno taková klasika, máme zde kombo systém, kdy po stisku jednoho tlačítka několikrát v řadě provedeme sérii útoků, která povalí vše soupeře na zem, možnost vyskočit a kopnout emzáky do obličeje a taky nějaké ty speciální údery, které vám pomohou v patové situaci. Na ty ale musíte mít nabitý speciální modrý bar, který se nachází dole pod vaším ukazatelem životů.
Krása střídá nádheru
Podobně jako u Turtles: Shredder’s Revenge je potřeba zde vypíchnout opravdu nádherné grafické zpracování. Autoři ze studia Tribute Games jsou rozhodně mistry pixel artu a i když zde vsadili na trochu dospělejší zpracování než u Želváků, celá hra působí velice přitažlivě díky důkladným animacím postav, vyborně smíchané barevné paletě jednotlivých odstínů a rozmanitosti všech lokací – vystřídáme tu totiž 16 různých úrovní, mezi nimiž nebude chybět klasika jako je New York City, letecká základna S.H.I.E.L.D. nebo Wakanda ale taky cizí planety, futuristické laboratoře nebo džungle.
Příjemně rozmanitý je i level design a rozestavění nepřátel. Nikde jsem neměl pocit že by na mě útočila zbytečně velká horda, úroveň byla nepřehledná, nebo by snad kolísala obtížnost v tom smyslu, že je předešlá úroveň obtížnější, než ta nadcházející. Moc povedené jsou i některé souboje s boss fighty, kde nejde jen o to je „umačkat“ nějakým útokem. V několika úrovních jsem musel opakovat jen proto, že jsem pozdě pochopil taktiku, kdy mám do bosse bít a kdy se mu mám naopak vyhnout, nebo jsem pozdě vypozoroval, co mám udělat aby byl záporák zranitelný.
Celkově má hra velice dobré technické zpracování a myslím že jsem během jejího hraní nenarazil na jediný bug, zásek nebo problém s nevyrovnaností, nefunkčním hitboxem nebo nějakou nespravedlností, která by mohla působit frustrujícím dojmem.
Po hudební a zvukové stránce si také nemůžu stěžovat. Dialogy nejsou nijak rušivé, zvukové efekty dopadajících ran na obličeje mimozemšťanů jsou uspokojivé a soundtrack sice není úplně ten, co bych si pobrukoval ještě o týden později, ale rozhodně nijak neurazí. Byť to není taková pecka jakou autoři předvedli u Turtles, kde se po boku Tee Lopes objevil například Ghostface Killah nebo Jonny Atma.
Stojí nová Marvel hra za to?
Pojďme si to tedy shrnout. Marvel Cosmic Invasion je povedená beat ‚em up mlátička od zajetých autorů Tribute Games, která na první pohled rozjhodně zaujme poutavou grafikou a animací, kvalitním zpracováním a vychytaným gameplayem, který rozhodně neurazí. Zároveň však autoři vsadili dost na jistotu a ničím nevybočili od jejich předešlého projektu Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder’s Revenge. Takže hra může občas působit jako přeskinované Želvy Ninja, doplněné o týmovou spolupráci dvou postav. Na jednu stranu je škoda, že jsme se nedočkali ničeho úplně inovativního, na druhou stranu si ale říkám – proč měnit něco, co dobře funguje?
+ Velice povedená vizuální stránka
+ Rozmanitý výběr hrdinů
+ Kooperace až 4 hráčů
+ Svěží tag-system
– Absence chycení/hození nepřítele
– Nevýrazný příběh
– Nedomyšlený leveling postav














