Video-recenze je součástí Retro Pokecu 6:
Dnes se zase vrátím v čase, ale jen o kousek. No… o kousek, ačkoliv se to možná na první pohled nezdá nebo nám to nepřipadne, hra Spider-Man: Web of Shadows má na svém kontě neuvěřitelných 17 let. Pro mě se jedná o jednu z prvních her, které jsem měl tu čest si tenkrát zahrát na svém úplně novém PlayStationu 3.
Už tenkrát mě zaujalo, že se jedná o Spider-Mana v otevřeném světe a s realistickou grafikou. Peter Parker na sobě kromě svého obleku nosí i černého symbionta a hra nám poňouká možnost mezi kostýmy přepínat a tím rozlišovat mezi dobrem a zlem. Je samozřejmě jen na nás, jak se rozhodneme s tím vším pracovat.
Zachráníme New-York, nebo na to kašlem?
Příběh Web of Shadows nás nezavede nikam jinam, než do New Yorku kde Spider-Man působí co by hrdina už od svého vzniku. Potýkáme se zde s Peterem Parkerem ve vyspělejším věku a máme za sebou jeho seznámení s Mary Jane, smrt strýčka Bena (a možná i tetičky, protože si nevzpomínám že by tam byla zmíněná), jsou za námi veškerá traumata ze střední školy a dokonce i první setkání s Venomem. To znamená, že černý symbiotický oblek máme už od začátku. Všechno začíná válkou gangů, kterou se za pomoci hrdiny Lukea Cage snažíme zastavit, policie nám je nápomocná a my sem tam dáme někomu na frak, nebo někoho odneseme do špitálu. Prostě klasické odpoledne v New Yorku.
Děj začne nabírat většího rozměru ve chvíli kdy se na scéně objevuje Wilson Fisk, zvaný též jako Kingpin a společně s ním jeho elitní jednotky. Tenhle padouch začne ve městě tropit neplechu a nám pomalu otevírá možnost rozhodnout, jestli se vydáme cestou hrdiny, nebo antihrdiny. Podle toho se totiž odvíjí i to, kdo nám bude v soubojích pomáhat. Pokud se vydáme cestou dobra, stojí po našem boku kromě Luke Cage také Moon Knight a později i jedinečný Wolverine. Když pácháme spíš ne uplně správná rozhodnutí a nebereme ohled na civilisty, házíme auta a nebo zacházíme za hranici toho, jak by se měl zachovat hrdina, asistuje nám napříkad Black Cat nebo Vulture. Mezi tím co Spidey sbírá nové parťáky, čístí město od gangsterů, Kingpinových jednotek a dalších protivů na scéně začíná vystrkovat růžky hlavní záporák téhle hry, kterým je Venom. Ten pomaličku spřádá svoji emzáckou invazi, mění lidi v symbiotické zombies a získává moc nad městem. Jak to dopadne je jenom na Vás, protože tahle hra nabízí 4 různé konce.
Město je jen tvoje
Vždycky jsem měl slabost pro Spider-Man hry, hlavně díky tomu pohybu po městě. Ta možnost, jen tak se volně houpat a občas seskočit z budovy přímo mezi padouchy, které začněme mlátit se mi zamlouvá mnohem víc, než ježdění autem, na koni, plachtění nebo jakékoliv rychlé cestování. Myslím, že tuhle lásku ve mě zažehnul právě Web of Shadows, protože je to první hra, kde bylo tohle houpání se na pavučinách vychytané natolik, aby to nebylo frustrující. Teda, alespoň ne pořád – samozřejmě, svoje chybičky to mělo. Dostáváme zde naprosto volný pohyb a je jen na nás, kolik toho budeme dělat. Jestli půjdeme po hlavním příběhu, dáme si vedlejší challenge a nebo budeme jen tak mlátit záporáky potulující se městem. Ti záporáci se mimochodem postupem času mění, podle toho jakým způsobem se odvíjí hlavní děj. Prvním prvkem je, že samozřejmě přicházejí čím dál silnější nepřátelé, ale také nesmíme opomenout to, že v jednu chvíli mlátíme gangstery za pomoci policie, následně bojujeme proti jednotkám Kingpina a policie po nás střílí protože jsme veřejný nepřítel číslo 1 a nakonec nám i tyhle gangy a nepřátelské jednotky pomáhají, protože mají strach z Venomovi invaze.
(launch trailer ke hře Spider-Man: Web of Shadows)
A když už se bavíme o tom městě. Pokud do toho půjdete s očekáváním, že na vás čeká něco takového, jako je v dnešních Spider-Man hrách, asi budete lehce zklamaní. Město v té hře je samozřejmě mnohem menší, jednodušší na detaily a chvílemi působí až stereotypně. (Kromě Stark Tower tam není jediné místo, co bych si zapamatoval že je něčím ikonické.) Ale v té době mi to vůbec nevadilo, vlastně si myslím že jeho rozloha a kvality jsou tak nějak úměrné roku vydání a účelu hry. Naopak, co mě tenkrát doopravdy dostalo, je vlastnost města měnit se pro potřeby příběhové linky. Tím myslím, že zde na začátku mámě slunečné město plné lidí, které se později změní na válečnou zónu a nakonec se ocitáme v ponurém zombielandu kde na chodníku potkáme jen pár přeživších, kteří volají o naši pomoc. Nemění se jen počasí, nebo zalidněnost ale taky vzezření budov. Jednu chvíli jsme v krásně vypadajícím New Yorku a než se rozkoukáme, jsou všude zdecimované obchody a domy olepené černým slizem. Takže i když ve městě nenajdeme památky, úžasná místa a ani se v žádné misi nepodíváme do vnitřních prostor, pořád se to jen tak neokouká.
Stačí správně trefit bradu
Dalším hrozně zábavným prvkem v této hře je přepínání obleků mezi normálním a tmavým. Stisknutím levé analogové páčky se po našem hrdinovi prostě rozlije černá barva a najednou naprosto změní své schopnosti. Oblek který máte na sobě totiž ovlivňuje to, jak vaše postava bojuje a s nasazením tmavého kostýmu získáte naprosto jiné útoky, než v tom klasickém. Máme tu také systém vylepšování kde si za získané body můžete prostřednictvím stromu dovedností kupovat nová komba, speciální útoky a různé finty, jak snáz drtit nepřátele. Tyhle stromy jsou samozřejmě dva. V jednom zdokonalujete červený oblek a v druhém ten černý. Útoky jsou docela zábavné, hlavním aspektem je tzv. web-strike který můžete znát i z novějších dílů. Spidey se zaměří na nejbližšího padoucha, vyskočí do vzduchu a rychlostí blesku se prostřednictvím vystřelené pavučiny přitáhne k jeho obličeji, aby ho mohl kopnout, odhodit nebo se od něho prostě odrazit. Jediná škoda je, že v té době ještě nebyl tak známý soubojový systém který známe například z Arkham Asylum. Takže zde nejsou žádné filmově animované countery které vyvoláte stisknutím tlačítka blokace, během padouchova útoku. Proto může i kolize mezi Spider-Manem a padouchem občas působit trochu ploše. To ale zábavnosti nijak neubírá a ani zde nedochází k problémům, že byste omylem vašeho protivníka nezasáhli.
Co nesmíme vynechat jsou určitě boss fighty. Ty jsou totiž vždy něčím originální a zábavné – ať už jde o vzdušný boj s Vulturem, nahánění Elektra po městě a nebo uhýbání před rozzuřeným Rhinem. Co je však pro mě nejikoničtější souboj, je mezi Spider-Manem a Wolverinem. V jedné boční uličce na nás totiž Logan zaútočí, protože nemá jistotu že jsme doopravdy Peter Parker. Tady přichází na řadu další cool mechanika, kterou jsou otázky a odpovědi. Během soubojů si totiž Wolverine dává přestávky a ptá se na věci, které můžete vědět jen pravý Peter. Většinou jde o nerdovské věci, které bude znát jen opravdový fanoušek Spider-Mana a to například jak se jmenují jeho rodiče, nebo jaký kostým měl na sobě během určité události. Kromě toho tu pak máme klasické quick time eventy, kdy musíte během filmové scény stisknout ve správný čas nějaké to tlačítko, aby Peter neskončil špatně. Takže odložit ovladač abyste se napili během dialogu nedoporučuji – já skončil politej. Další úžasná scéna se pak odehrává v momentě, kdy jdete s Wolverinem bránit kostel v Hell‘s Kitchen. Co se tam ale stane vám tu spoilovat nebudu.
Stoji Web of Shadows za to?
Myslím že ano. Tahle hra ve mě evokuje podobné pocity jako při hraní nejnovějších Spider-Manů, jen má trošku zjednodušené mechaniky vzhledem k jejímu stáří. Nabízí doopravdy temný a dospělý příběh, který mám moc rád a rozhodnutí jak se v některých situacích zachováte to jen podněcuje. Největší zábavou je pak plnění hlavních úkolů a prohánění se po městě, kde si pak během bitky můžete na pomoc zavolat právě třeba toho Wolverina nebo Black Kat a taky přepínat oblek dle toho, jestli chcete být zrovna dobrý soused Spider-Man nebo nemilosrdný tvrďák.
Abych to ale jenom nechválil, má to samozřejmě svoje chyby. Tou první a asi nejfatálnější je práce s kamerou. Během hry totiž bojujete na třech různých sférách. Na zemi, ve vzduchu a pak ještě na stěnách – a to je podle mě hlavní kámen úrazu. Boj na stěnách byl zajímavým prvkem a je to zase něco nového, to bezpochyby. Jenže kamera je tam zvládnutá doopravdy na pytel. Ve chvíli kdy místo běhání po silnici začnu lézt po stěně, kamera se začne točit, uhýbat, natáčet do úhlů kde nic nevidím a to je dost frustrující.
Další věc co může po čase člověka začít otravovat, jsou vedlejší mise. Po celou dobu jsou to totiž takové ty ploché úkoly jako „zachraň 20 lidí“ nebo „zbij 50 vojáků Kingpina“ a pokud se na plnění těchto výzev zdržíte, může se určitě stát že vám hra začne připadat stereotypní a poněkud plochá. Určitě tomu nepomáhá ani to, že během nabírání těchto vedlejších úkolů nevidíme ani žádnou cutscénu, ukáže se jenom textová bublina ve které se některý z parťáků snaží říct pár hustých hlášek. (I když přiznávám, že v rozhovoru mezi Spider-manem a Kingpinem jsem se doopravdy zasmál.) Naštěstí, tyhle vedlejší challenge plnit nemusíte. Jsou doopravdy jen pro dobrý pocit. Bohužel, některé hlavní mise se jim ale dost podobají.
Rychlé shrnutí
Příjemná hra se Spider-Manem u které jsem se rozhodně nenudil. Příběh a zápletka mají své kouzlo, grafika vzhledem ke stáří hry rozhodně neurazí a komba jsou zábavná. Pokud hře promineme pitomou kameru a občas otravné vedlejší úkoly – je doopravdy fajn.
Ještě dodám, že hra má dost rozdílné verze, závislé na generaci herního zařízení. Web of Shadows pro PC, PlayStation 3, Xbox 360 a Wii je ta o které mluvím. Na ostatních platformách se jedná o akční skákačku s jednoduchou grafikou a kamerou z boku.
(trailer ke hře Spider-Man: Web of Shadows)
