Milovníkům klasických arkádovek a žánru beat ‚em up asi není potřeba dlouze připomínat o co se jedná, proto to rychle shrneme jen pro ty mladší ročníky. Původní Double Dragon je arkádová mlátička z roku 1987 vydaná společností Technōs. Zatím co staří arkáďáci jako jsme my na tuhle chodičku-mlátičku nedají dopustit, je nutno si přiznat že hratelně poněkud zestárla a oproti konkurenčním sériím její hratelnost už dnes není taková zábava jako kdysi. To ale nemění nic na tom, že ke hře musíme přistupovat s obrovským respektem. Původní Double Dragon je totiž první beat ‚em up hrou pro dva hráče a právě jí vďečíme za tituly jako je Golden Axe, Final Fight a nebo Streets of Rage.
Double Dragon se dočkal krom arkádové verze portů na snad všechny možné systémy svojí (i dnešní) doby a také několika dalších pokračování v podobě her Double Dragon 2, Double Dragon 3, Return of Double Dragon a pak různých moderních předělávek, crossoverů, versusovek a fanouškovských editací. Avšak žádnému oficiálnímu dílu ze série Double Dragon už se nikdy nepodařilo držet kvalitou krok se svou konkurencí a navázat na úspěch původní hry.
Dračí dvojčata jsou zpět
Teď skočíme do současnosti. Není to totiž ani tři měsíce zpátky co nás na YouTube společnost Modus Games prostřednitvím traileru informovala o tom, že se pracuje na novém díle s názvem Double Dragon Gaiden: Rise of The Dragons. Musím říct, že ve chvíli kdy na mě vyskočilo video s názvem „Double Dragon“ moje srdce začalo bušit, protože se aktuálně nacházíme v době kdy žánr beat ‚em up zažívá velký comeback a dočkali jsme se návratu slavných sérií jako je Streets of Rage 4 nebo Turtles: Shredders Revenge. Bohužel, po rozkliknutí traileru jsem dostal facku, grafický styl kterým je nová hra zpracovaná není úplně to, co jsem čekal. Z dvou drsných pouličních rváčů se stalo cosi roztomilého, připomínající spíše remaky klasických animáků které dnes vidíme v televizi.
Nejdřív mě trochu zamrazilo, uvědomil jsem si že původní Double Dragon se nevrátil, opět. Nevyšlo to ani v případě her Double Dragon Neon, kde postavy vypadají jako vystřižené z Japonského Anime a nevyšlo to ani se hrou Double Dragon IV kde tvůrci z nějakého důvodu využily postaviček z 8-bitové NES verze. Dobrá, řekl jsem si – „Zase to nebude ono.“ Během sledování traileru mě ale pak zaplavila obrovská nostalgie a začal jsem od hudby, přes pohyby postav až po comeback známých bossů jako je Abobo hltat úplně všechno. Člověk k tomu nesmí přistupovat jako k pokaženému návratu hry Double Dragon, ale jako k něčemu novému, alternativnímu a hezky animovanému – podobně jako je tomu třeba u hry „Mighty Final Fight“ což je takový downgradovaný Final Fight z arkádovek. Je to zkrátka roztomilé, je to akční a rozhýbané to vypadá cool.
Musíme vyčistit město... zase!
Na začátku našeho příběhu se ocitáme v dojo Sōsetsuken do kterého vtrhne starosta města, držící v náručí Marian, jenž byla zraněna ve službě. (V tomto universu už není Marian unesená pana jež potřebuje zachránit, ale policejní důstojnice). Starosta se začne ptát, jestli se na místě nachází mistr Lee načež mu je vysvětleno že před nějakým časem zmizel, ale zanechal tam své dva syny dvojčata Billyho a Jimmyho. Starosta tedy uvádí věci na pravou míru a vysvětluje klukům že je město ovládáno čtyřmi gangy které dodržují své vlastní zákony, často za hranicí slušného chování a lidskosti. Důvod proč přišel bylo požádat mistra Lee o pomoc při vyčištění města. Billy a Jimmy se tedy rozhodnou nabídnout svou pomoc a při této příležitosti přemluví i svého strýce Martina který měl dvojčata na starost od zmizení jejich otce.
Po krátkém úvodu se ocitáme ve výběru postav, kde na nás čeká čtyřčlenný tým v podobě Billyho, Jimmyho, Marian a Uncle Martina a k našemu překvapení si hráč nevolí jen jednu postavu, ale dvě. Dvojčata Billy a Jimmy už nejsou identická jak bylo zvykem v předchozích Double Dragon hrách. Billy je zde mnohem rychlejší a většina jeho útoků se skládá z kopů, kdežto Jimmy dominuje větší silou a využívá převážně své pěsti. Marian je pak pravděpodobně nejméně zábavnou postavou, protože využívá služební zbraň a celou hrou se s ní můžete prostřílet. Uncle Martin je zase článek, který v žádné dobré beat ‚em up hře nesmí chybět je to totiž opravdový tank – pomalá postava s velmi tvrdými útoky a jeho graplingový moveset je opravdová slast. No řekněte, kdo nemiluje možnost chytit nepřítele a pořádně s ním fláknout o zem?
Představení hlavních postav máme za sebou a teď k tomu co vás asi trklo hned ze začátku vyprávění o výběru postavy – proč si vybíráme dva charaktery? Nebojte, naštěstí na nás nečeká žádná výpomoc od NPC které všude chodí za vámi, motá se a ještě vás připravuje o tu slast, kdy si můžete všechny soupeře vymlátit svou vlastní silou. Jde totiž o tag partnera, kterého můžete vyvolat stiskem tlačítka a on se prohodí za vaši aktuální postavu. To znamená že si můžete poskládat tým ze dvou členů, kteří Vám vyhovují nejvíce, střídat je mezi sebou a často s nimi i zachránit situaci. V případě, že vás například soupeři mlátí v rohu ze kterého se nemůžete dostat vám přivolání partnera pomůže, protože poté co se vaše druhá postava objeví na obrazovce, rovnou odhodí soupeře stranou. Nelze to však využívat opakovaně pořád a tzv. spamovat jen tenhle jeden pohyb. Výměna postavy vás totiž stojí speciální manu pod vaším životem, která se postupně doplňuje. Tuhle manu taktéž využíváte ke speciálním útokům a různým parádičkám.
Je na tobě, kde začneš.
Na hře mě doopravdy překvapil neotřelý systém postupování v kampani, díky kterému hra jen tak neomrzí. Hned na začátku se Vám totiž objeví mapa města, na které jsou vyznačené čtyři lokace jednotlivých gangů a jejich vůdci (bossové) a celá hra se vyvíjí podle toho, kam se vydáte nejdřív. Tím že vyřadíte jeden gang z provozu, dáte prostor ostatním aby o něco povyrostly, takže ať už si jako první lokaci vybyrete kteroukoliv městkou část, můžete si být jisti, že bude ta nejkratší a nejlehčí, kdežto v ostatních se bude postupně zvětšovat výzva, která na vás čeká a zvětší se i délka celé úrovně.
Například – pokud se rozhodnete jít nejdříve do úrovně „Fortress“, čeká vás krátká městská část a na jejím konci velice oslabený boss Willy. V druhé úrovni se pak vydáte na „Junkyard“ kde projdete skrze šroťák, porazíte minibosse Burnova a pak jdete do vnitřní části skládky kde se střetnete s poněkud silnějším bossem Anubisem. Kežto, když to vezmete naopak a půjdete v kampani nejdřív na „Junkyard“, potkáte Anubise hned v první, venkovní části šroťáku, čímž ukončíte level. Ale v úrovni „Fortress „už na vás bude čekat kromě městské části taky vnitřek továrny a před střetem s Willym na vás přiběhne ještě miniboss Abobo.
Tohle je jeden z velmi povedených a promyšlených faktorů, který Vám dá důvod hru hned po prvním dohrání neodložit do poličky, ale projít si ji rovnou několikrát, pokaždé v jiném pořadí a věřte mi, že úroveň kterou budete hrát jako poslední doopravdy stojí za to. Je totiž nejdelší a boss se objeví v úplně jiné formě, než na začátku.
Prachy nebo život?
Dalším důležitým a skvěle promyšleným faktorem v této hře jsou peníze. Samozřejmě ne ty reálné, mikro-transakcí se nemusíte bát – jde jen o dolary virtuální. Zabíjením padouchů a sbíráním různých předmětů totiž vyděláváte peníze, které můžete využít hned několika způsoby. Prvním je, že na konci každé části úrovně můžete svou postavu o něco vylepšit. Zvětšit její sílu, rychlost, maximální počet životů a nebo třeba rychlost doplňování magického baru. Je však důležité peníze taky trochu šetřit.
To pro případ že zemřete, dostanete totiž dvě možnosti – využít peníze a oživit se (každé další oživení je o dost dražší než to předchozí) a nebo ukončit hru a peníze proměnit v tokeny. (O těch až později.) Pokud hru ukončíte (ať už ze svobodné vůle, nebo protože dojdou peníze) ocitnete se zpátky v hlavní nabídce a vaše uložená pozice se smaže. Takže máme zpátky krutá pravidla retro her – rozhodně nemáte na hru nekonečně mnoho pokusů.
Pokud se vám podařilo alespoň vydělat nějaké ty tokeny, můžete je využít k odemčení bonusů, které vám pomohou hru zdolat v příštím pokusu. Můžete za ně totiž odemknout nejen artworky nebo soundtrack ale hlavně tipy a triky do hry a co je nejdůležitější, nové hratelné postavy! Ano, díky tokenům můžete svůj další pokus hrát za postavy jako je Abobo nebo Burnov, což je úplně super.
Prachy nebo čest?
[POZOR! Zde se nachází možný SPOILER. Aby ses mu vyvaroval, přeskoč na další odstavec.]
Tím ještě variabilita této na první pohled kasické beat ‚em upky totiž nekončí. Poté, co zvládnete všechny čtyři úrovně a porazíte gangstery se zjeví starosta, o kterém se ukáže, že je tak trochu psychopat. Chce totiž vládnout městu tvrdou mocí a silou. Dostanete od něho nabídku, jestli se chcete přidat na jeho stranu a „šikanovat“ celé město společně s tím (Což ukončí hru a dá vám odměnu $20’000.) a nebo jeho nabídku odmítnete a postavíte se jeho krutovládě (Což vás přesune do posledního, hardcore levelu ve kterém utratíte spoustu peněz za oživování). Jak se tedy rozhodnete? Odnesete si peníze, které vyměníte za tokeny pro odemčení dalších bonusů, nebo se toho vzdáte, vložíte všechno do hry a zkusíte město doopravdy zachránit?
[Konec spoileru.]
Stojí tedy Double Dragon Gaiden za pořízení?
Abych to shrnul, hra zmákla doopravdy na výbornou celou audiovisuální stránku, poté co se přenesete přes roztomilost postaviček na vás čeká úžasně vypadající beat ‚em up řežba která je k prasknutí napěchovaná remixy původní hudby snad ze všech Double Dragon her doplněná o bossáky z předešlých dílů a téměř nekonečné množství možností jakým způsobem celou hru projdete.
Abych tu nepěl jen samé ódy, tak co mě naopak trochu mrzí je poměrně strnulé ovládání a jednotvárnost úderů, jelikož kromě čtyř speciálních útoků postavy mlátí stylem „úder, úder, úder, úder“ a není zde možnost například mixovat údery a kopy, nebo dělat nějaké jiné parádičky jako lokty, zvedáky nebo silnější údery například prostřednictvím stisku dvou tlačítek naráz, nebo podržením tlačítka úderu. Trošku omezující je také rozebíhání se prostřednictvím stisku dalšího tlačítka, tak nějak už jsem zvyklý že se postava rozeběhne po dvojstisku směrové šipky kupředu, to zde ale nefunguje a nejvíc frustrující ze všeho je asi chytání. Abyste nepřítele chytili a mohli ho přehodit, nebo mu dát pár úderů kolenem, musíte stisknout tlačítko „grab“. V případě že minete, zůstane vaše postava na chvíli ochromena a dostane nářez. To by sám o sobě nebyl takový problém, jenže stejné tlačítko se používá i pro sbírání předmětů z podlahy, takže pokud si chcete například během souboje vzít do ruky ležící nůž a stojíte jen trochu vedle, než byste měli, vaše postava místo toho provede prázdný „grab“, promáchne a zůstane ochromena. Další velké mínus je, že zbraně umí využívat pouze Billy a Jimmy.
Tohle všechno jsou ale faktory které hře moc rád prominu, protože vesměs nic z toho není nijak extra fatální a během hraní jsem se bavil od začátku až do konce. Takže můžu jen říct že titul „Double Dragon Gaiden“ rozhodně doporučuji a jelikož mimo digitální verzi vychází i ve fyzické podobě, neměl by rozhodně chybět na poličce žádného arkádového sběratele a nadšence.
Pokud však stále nejste rozhodnuti jestli hra stojí za to, zastavte se 27. července v 19:30 na našem YouTube nebo Twitchi, kde budeme hru hrát v přímém přenosu, ukážeme si věci co se do článku nevešly a samozřejmě se nás můžete na cokoliv zeptat.
Videorecenze hry "Double Dragon Gaiden"
Baví tě co děláme?
V tom případě nezapomeň navštívit a olajkovat i naše sociální sítě – Facebook, Instagram a občas přijít pokecat na náš Twitch. Pokud bys nás chtěl podpořit v rozvoji, máme Patreon s exkluzivním obsahem a tvůj Donate taky nezůstane zapomenut!
A v neposlední řadě, pokud bys chtěl i Ty sám přispět nějakým vlastním článkem, stačí se ozvat!
