Tentokrát jsem z knihovny vytáhl něco, co jsem měl na svém seznamu restů už sakra dlouho. Pravděpodobně někdy od roku 2016 kdy jsem si hru za pár korun koupil na PS3, vyzkoušel první level a pak odložil do pomyslné hromádky s názvem “Jednou možná.”
Hned po zapnutí hry se dozvíme, že nejde o další klasické pokračování slavné série Ninja Gaiden, ale o její spin-off. Na scéně se totiž objevuje nová hlavní postava Yaiba, který je titulován jako “zabiják ninjů” a rozhodně nemůžeme říct, že by šlo o hrdinu. Během úvodního videa se Yaiba utká s Ryu Hayabushou (který je hlavní postavou série Ninja Gaiden) a Ryu v duelu Yaibu porazí, rozsekne v půli a zkrátka vymaže že světa. Ale ne tak úplně, před první misí se děj posune o pár týdnů dopředu, kdy se Yaiba probere uprostřed zombies napadeného New Yorku, jako znovuzrozený kyborg.
Video-recenzi Yaiba: Ninja Gaiden Z najdeš uvnitř 17. epizody podcastu Checkpoint!
Zombies, divná korporace a navíc ten pitomec Hayabusha.
Hned po procitnutí s námi komunikuje několik dalších postav a my tak zjišťujeme, že v tom Yaiba není úplně sám. Na drátě se totiž spojujeme se sexy kočkou vystupující pod jménem Miss Monday, která je naší asistentkou a pracuje pro tajuplného šéfa korporace Forge Industries který se jmenuje Del Gonzo. Ten je také Yaibovým znovu-stvořitelem a celou dobu mu slibuje, že ho nechá pomstít se Hayabushovi za to, že Yaibu zabil. Jeho hlavní záměr je však samozřejmě trochu jiný. Ale to vám nechám jako překvapení, pokud se rozhodnete si hru zahrát.
(obázky ze hry Yaiba: Ninja Gaiden Z)
Teď přestoupíme od děje k samotné hře. První, co pravděpodobně všechny trefí do očí po zapnutí hry je stylizace, která se naprosto liší od všech Ninja Gaiden her, které můžete znát. Ať už jde o ty původní 2D patformovky, nebo o novější realisticky působící akční hry z éry PlayStation 3. Yaiba: Ninja Gaiden Z se totiž uchyluje ke komiksové stylizaci, kde je i samotný děj často vyprávěn prostřednictvím komiksových oken. Ať už se vám ta stylizace trefí do vkusu nebo ne, rozhodně stojí za pochvalu efekty stříkající krve a finisher moves tak brutální a rozmanité, že se jen tak neokoukají. Celé to pak krásně podtrhuje zvrhlý smysl pro humor a vtípečky, jenž některým z nás mohou připadat za hranou. Mluvím tu o Yaibových vtipech na těch nejvíc nevhodných místech, zneužívání zombies k nuceným pracím, využívání jejich končetin coby zbraní a taky o kamionu, který zajede mezi nohy erotického obchodu takovou silou, až Yaibu zasypou dámské kalhotky. Fakt jsem se nasmál.
Spousta různých úderů, jen občas nevidím kam dopadnou.
A teď k hratelnosti. Během hraní využíváme tři akční tlačítka, pro různé údery a jedno pro dash (takový ten rychlý úhyb) a pak tu máme klasiku jako je blok a speciální tlačítko, pro doražení soupeře. Vlny zombies jsou obstojné a dost se mi líbí rozmanitost nepřátel. Je tu několik různých variant nemrtvých a každý z nich má jiné slabiny a taky jiné silné stránky, proto musí být hráč dost opatrný na to, jak se do svého nepřítele pustí – a tady přichází trochu kámen úrazu. Já prostě nepřišel na to, jak některé z nich snadno zničit. Já vím, že úroveň mojí natvrdlosti je poměrně vysoká, ale ne zase tak, abych dostával těžkou bídu už od druhé mise. Nepřátelé mají šílený damage a časové okénko pro blokování, abych mohl kontrovat a zasáhnout soupeře pořádnou silou je zatraceně malé. Když pomineme obtížnost, přichází na řadu největší nepřítel téhle hry a tím je fakt na hovno kamera, která dost často postavu zabírá tak zblízka, že téměř nevidím kde jsou nepřátelé, pravý analog funguje k lehkému posunutí obrazu, ale otočit kameru nejde a někde je to tak špatně nastavené, že je na začátku souboje Yaiba na spodní části obrazovky a nepřítel se pohybuje nahoře. Ve chvíli, kdy si pak postavy prohodí pozice, kamera zabírá spoustu prázdného místa na horní části úrovně a nepřítel se schovává někde dole, mimo obrazovku. Což je dost nepříjemné, obzvláště pokud se jedná o nepřítele, který střílí nebo po vás něco háže.
(obázky ze hry Yaiba: Ninja Gaiden Z)
Další slabinou jsou podle mě skákací úseky, místo toho abychom jako ve starších Ninja Gaidenech mohli využívat tlačítka skoku, ať už přes platformy, nebo u souboje s nepřátel, máme zde jakýsi systém “vymačkávání” – postava běží přes smrtící úsek sama a my mačkáme jednotlivá tlačítka dle toho, co máme zrovna v cestě. Ve chvíli kdy stiskneme špatné, postava spadne. Tady bych měl asi raději trochu víc pocitu, že ty skoky a triky provádím sám.
V čem je hra dost nemilosrdná kromě obtížnosti, jsou rozhodně i záchytné body. Skladba nepřátel rozhodně nemá problém vám dát hordu středně těžkých zombies, následovanou opravdu velkým parchantem, kterého mlátite 10 minut v kuse a po jeho pádu dostanu další vlnu zombies. V případě, že vás ta vlna na konci dorazí, dáte si to celé znovu, znovu a znovu – až jsem u 4. úrovně v jednu ráno myslel, že můj controller poletí přímo do televize. Nakonec jsem to sice překonal, ale s tak silnou duševní újmou, že 5. level už jsem startoval na obtížnost “easy” protože jsem usoudil, že za ty nervy mi to doopravdy nestojí. Zombie-Klauni posloužili jako třešnička na dortu. Poslední úrovně s lehčí obtížnosti už jsem si pak docela užil a nebojte, chcípal jsem pořád dokola i tak. Jenom ne tak často.
(obázky ze hry Yaiba: Ninja Gaiden Z)
Shrnuto a podtrženo.
Yaiba: Ninja Gaiden Z je nepřímé pokračování kultovní série, které díky svojí stylizaci nemusí sednout každému a já to naprosto chápu. Na druhou stranu se jedná o zábavu s opravdovým množstvím akce, krve a rozmanitýma lokacema, které dokáže trochu zabít fakt špatná kamera.
Pokud máte rádi Ninja tématiku, akční řežbu, nebo rádi zabíjíte zombies po hordách, rozhodně je to hra pro vás. Zároveň existuje určitě spousta lepších her stejného žánru a Yaiba nenabízí nic moc nového, nebo originálního. Na jeden průchod doopravdy fajn, dalších 5 let to ale hrát znovu nepotřebuju.
