Silent Hill 4 byl po krátkou dobu považován za černou ovci série a způsobil jeden z prvních rozkolů mezi fanoušky. Nový přístup k sérii a hernímu designu ale udržel atmosféru Silent Hillu a přinesl dobré výsledky. Hra vyšla v roce 2004 pro systémy PS2, Xbox a Windows a navzdory rozšířeným internetovým mýtům nevznikla jako samostatná hra, která by se později stala součástí série. Silent Hill 4 měl být vždy součástí série a zpráva o jeho vývoji byla oficiálně zveřejněna v říjnu 2003.

Ani doma není bezpečno

Čtvrtý díl známé série Silent Hill přišel se zajímavou myšlenkou a způsobem, jak v hráčích vytvořit nepříjemný pocit plný strachu. Co kdyby se místo, které považujete za bezpečné najednou stalo nebezpečným a nepřátelským? Hlavní hrdina Henry Townshend totiž zjistí, že v jeho bytě je něco, co úplně nechce, aby měl na růžích ustláno. Klaustrofobický pocit v bytě hlavního hrdiny podtrhuje také fakt, že pasáže v bytě vidíte z pohledu první osoby, zatímco jednotlivé levely hrajete ze třetí osoby.

Děj sleduje Henryho Townshenda, obyčejného muže, který se náhle ocitne zamčený uvnitř svého bytu, bez možnosti požádat o pomoc. Navíc se u něj opakují noční můry a v kukátku dveří vídá lidi, kteří jej neslyší, přestože ze všech sil buší na dveře. Když už si Henry říkal, že všechno vzdá, objeví se v jeho koupelně díra ve zdi a on se rozhodne zkusit se dostat ven. Namísto toho se ale objeví v podivném snovém světě, který dobře známe z her Silent Hill, kde musí zjistit, jak z toho ven. Během této pouti budete sbírat drobné indicie a hlavně stránky z deníku bývalého obyvatele bytu, které poskytnou zásadní informace.

Henry však stále může ze svého bytu sledovat dění ve vnějším světě. Jedna z jeho sousedek, Eileen Galvinová, si ve vašem bytě všimne něčeho podivného, ale bohužel vám nemůže pomoci.

Dalším zkoumáním bytu zjistíte, že váš a její byt jsou propojeny a můžete nahlédnout i do jejího bytu. Jak se věci vyhrocují, ukáže se, že je v příběhu klíčová a že je užitečnou společnicí.

Hra se hraje ze dvou pohledů, z pohledu první osoby a z pohledu třetí osoby, který je využíván po většinu hry. Hratelnost z pohledu třetí osoby se z velké části nezměnila, a pokud jste hráli předchozí hry, budete přesně vědět, co dělat. Pokud však jde o boj, došlo k několika změnám. Na výběr je velké množství zbraní pro boj zblízka a dvě ruční zbraně. Důležitá věc, které je třeba věnovat pozornost, je odolnost zbraní a talismanů. Zbraně, jako jsou pálky, trubky, palice a podobně, se mohou po opakovaném použití rozbít.

Všechny úrovně, které Henry navštíví, se nacházejí ve snových dimenzích a s postupem hry jsou stále bizarnější. Hádanky nejsou tak složité jako v předchozích hrách a jedná se spíše o mnohem jednodušší aportování. Jediné, co musíte udělat je sbírat předměty a položit je ve správném pořadí na nějaké místo. Tento zjednodušený přístup k hádankám pomáhá udržet atmosféru a udržet hráče ve strachu. Možná ale zklame milovníky složitějších hádanek v jiných Silent Hill hrách. Mezi nejzajímavější hádanky pak patří ta, ve které Henry uvízne v časové smyčce do té doby, než najdete všechny potřebné předměty. 

Největším kladem hry jsou její úrovně se spoustou zapamatovatelných lokací a scén. Setkáte se převážně s humanoidními nepřáteli a obvyklými monstrózními psy. Úrovně jsou sice zdánlivě náhodně strukturované, ale v příběhu pomalu začínají dávat smysl. V pozdější fázi hry se ke všem můžete vrátit, získat důležité informace a poskládat zbylé střípky skládačky. Jedná se o poměrně chytré řešení příběhu, které navíc šetří místo na disku.

Hra má ale samozřejmě také několik negativních prvků. Jednou z prvních věcí, která by mohla dělat problém novým hráčům, je použití „duchařského“ nepřítele. Je nezničitelný a neznalý hráč na něj může hned na začátku vyplýtvat zásobu nábojů. Ze začátku je potřeba utíkat a počkat, až získáte předmět určený k boji s duchy. Duchové jsou obecně tím otravnějším prvkem hry, protože často pronásledují hráče po úplně celém levelu a prochází zdí. Nejlepší je párkrát vystřelit a utíkat. 

Dalším neduhem je také výše zmíněné štěpení příběhu, kdy k úplnému pochopení potřebujete načíst řadu dokumentů ve hře a opakovaně procházet některé úrovně. Slabším angličtinářům nebo hráčům, kteří hrají jen jednou za čas téměř určitě plný rozsah příběhu unikne.

Poněkud podivně mohou ze začátku působit také cut-scény, ve kterých hlavních hrdina vůbec nemluví. Přestože v průběhu hry začne tato skutečnost dávat smysl, ze začátku to může působit trošku podivně.

Silent Hill 4, vypadá a hraje se dobře i dnes, navzdory některým drobným nedostatkům. Grafika ale byla lepší v předchozím díle, přestože obě hry sdílí stejnou konzoli. Přes to všechno je Silent Hill 4: The Room hrou, kterou si musíte zahrát, pokud hledáte dobrý horor s dobrou atmosférou. Doporučujeme hrát verzi pro PS2, protože to je správně retro a navíc se jedná o nejlepší verzi čtvrtého dílu. Hra je ale k dispozici také na PC prostřednictvím GOG.com.

Baví tě co děláme?

V tom případě nezapomeň navštívit a olajkovat i naše sociální sítě – Facebook, Instagram a občas přijít pokecat na náš Twitch a YouTube. Pokud bys nás chtěl podpořit v rozvoji, máme Patreon s exkluzivním obsahem a tvůj Donate taky nezůstane zapomenut!

A v neposlední řadě, pokud bys chtěl i Ty sám přispět nějakým vlastním článkem, stačí se ozvat!